Verše

Tvá pleť je hladká
- jak ze sametu.
Šeptáš mi slůvka sladká
a celá pláň je plná květů.

Z Tvých očí září drahokamy,
jsou jako smaragd lesknoucí.
Jsi ke mně milý, jsme právě sami,
tak pojď blíž, má Lásko žádoucí.

Tvé vlasy letní loukou voní
a Tvoje ruce mě něžně hladí.
Sedíme spolu pod jabloní,
rozkvetlý strom nás k hříchu svádí.

Tys jasnou hvězdou mého žití,
Slunce, co můj život provází.
Chci s Tebou, Milý, nadosmrti býti,
žít bez smutku, trápení a nesnází.

Mám známého kamaráda,
ten se vyzná ve vínu.
V lednici, co pilné střádá,
vycucne jak malinu.

Pozdní sběr a ročník dobrý,
je to gurmán veliký.
Dává „směr” ten chlapík bodrý,
nedělá s tím cavyky.

Vínečko rád ochutnává,
je to velká rarita,
rád s ním večer vysedává,
„sedmička” je vypita...

Tak mu přeji dobré pití,
ať dá klidně lahvinku.
Prodlouží si zdravé žití,
pravdu najde ve vínku.

Prší, prší, jen se leje,
Kalousek se z okna směje.
A Sobotka na dvorku,
„típnul” zrovna MARLBORKU.

Bárta zase svižným tónem,
domlouvá se telefonem.
Je to velká legrace,
ve sněmovně „na place”.

Prší, prší, jen se leje,
kníže spí a Nečas kleje.
Copak je to za senzaci?
To poslanci jsou JEN v práci!

Abraka dabraka, čáry máry,
ať šťastní ti, kdo při mně stáli,
ať láska je nosí v náručí,
ať bolest jim život neruší.

Za to, jak sebe šidili,
když slovy mou duši hladili,
za to ať teď užívají dny,
mně dávno splnili moje sny.

Přátelé milí, je vás málo,
míň, než kolik se zdálo,
ale vy opravdoví, mi nejmilejší,
buďte v životě nejšťastnější.

Tak jak jste to učili mě
a já teď díky vám,
snažím se životu rozumět.

Ležím na operačním sále...
- je to sen? Není? Moc se divím.
Zemřela jsem nebo žiju stále?
Vystrašená na své tělo shora civím.

„Exitus - selhaly jí plíce...”
Tak já opravdu skonala?
„Neee! To neée!” ...
Křičím - a vidím všude svíce...
snažím se, abych se probrala.

„Haló!? Slyšíte mě, já jsem tady!”
Volám na celé okolí...
Lékaři vypínají přístroje - neví si se mnou rady.
„Pomozte, lidi!” „Pomozte mi kdokoli!!”

Však teď tunelem letím světlu vstříct...
... a vítá mě rozkvetlá zahrada.
Nemohu hrůzou ani slůvko říct,
už vím, jak to po smrti vypadá.

Jsem daleko a pryč od lidí,
teď chápu, že jsem skonala.
Blízcí mě volají - přes slzy nevidí
a chtějí, abych se k životu probrala.

Je konec. „Šmitec”. Prostě „šlus”.
Já rozhlížím se vyplašená jako kotě.
Jsem v obklopení nymf a múz,
už vím, jak vypadá život po životě.

Hvězdy na nebi do noci září,
v tvých očích se plamínek táboráku „mihotá”.
Hladíš mě po vlasech a po nevinné tváři,
k nám linou se písně a kdosi se v dálce chichotá.

„Budou hvězdy jako tenkrát...”
doznívá k nám „Toulavej”,
Miluji tě, šeptáš pětkrát,
jsi tak něžný - prostě NEJ.

A v kapce rudé panenské krve
naše těla splynula v nekonečném čase,
už vím, jak „chutná” láska „napoprvé”,
já tobě, milý, celá oddala se.

Oddala jsem se ti,
jako otevřená kniha plná obrázků,
s věčností vesmírem s tebou letím,
chci žít a znovu umřít pro lásku.

Koukala jsem na zprávy,
Kalous dostal „pecku”,
tluče lidem do hlavy,
že blížíme se Řecku.

Milý Míro, tahle „lekce”
- to byl vážně super „čin”!
My tě tady vážně nechcem,
a tak táhni do hlubin!

Do hlubin - pryč od svého „ryta”,
nevracej se nikdy víc,
„odtrhni” se od koryta,
a vystřel třeba na Měsíc!

Byl bys fajn podpora zlatá
doktora Davida Ratha,
Na Hrad, milý nohslede,
Mírov čeká na tebe!

Je bezva - slastně oči přivírám,
tak super hustý,
doma se s požitkem zavírám
- a polykám ho ústy.

Je to gurmán hotový
a ostrý - jak umí být!
Sladký, senza, prostě takový,
je fajn - ho doma mít.

Do postele si ho ale neberu,
toho slaďoučkého mizeru!
Proč? No to by tě nenapadlo!
Znečistil by mi totiž prostěradlo.

Kečup - ten má každý u nás rád.
Kečup - k večeři dávám, než jdu spát.
A potom se sladkým požitkem,
usínám s gurmánským zážitkem.

Čeho jsem se dneska dočkal,
přes cestu jde černá kočka!
Od rána jsem plný špatných dojmů,
harmonogram hlásí chabou formu.

Ještě k tomu je dnes 13. pátek,
nechce se mi z domu
- v hlavě mám velký zmatek.
Rozbité zrcadlo zdrcen lepím.

Štěstí mi nepřinesly jeho střepy.
V hlavě mi bzučí jako v úlu,
prostě mám dnes pech
a k tomu velkou smůlu.

Opouštím byt
- mám divné tušení,
musím do práce jít,
strachy jsem zdrcený.

Udělám krok...
... a do kanálu se valím,
zažívám šok,
na dně se bezmocně válím.

Mám zlomenou nohu
a pomalu mi ubývá sil,
vymlouvat se na smůlu mohu
- černý pátek se mi vyplnil!

Lásky bez prstýnků
Prožíváme pěkně v tichu
To, co nikdo nevidí
To, co nikdo neslyší
Bez ostychu
Bouří tělo tvé

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Chtěla bych

Vyprávěj jak bylo
Vyprávěj, jak bude
Nebo radši mne unášej melodií
Brnkej si na kytaru
Nebrnkej mi na city
Vždyť dobře víš
Že to jsi ty
Na kterého tu čekám
Zabrnkej na struny
Rozezvuč svůj hlas
Ani jeden z nás
Není lhostejný k situaci
Rajské návštěvy v životě

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Chtěla bych

Slané, sladké chutě
Po těle
Zavolej a jsem hned u tebe
Nechám se ráda svést
Tvými sliby
Co kdyby...
Tvými nápady
Tvými doteky
Časové prokletí
Slyšíš ťukot vlastního srdce?
Mé stále bije potichu
Vzal jsi si mne bez prstýnku
Bez závoje
Já si vzala tebe
Dneska jsem na chvíli tvoje
Nebo jenom půl?
Ty jsi celý můj.

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Od tebe chtěla bych