Verše

Písemné znalosti
jsme zvládli s přehledem,
ústní zkoušku s lehkostí
snad udělat dovedem.

V literatuře jsou dost početná díla,
snad pár se mi jich do paměti vryla.
Pak další dva předměty z odbornosti,
doufám, že zvládnu vše - bez ztráty ctnosti.

My jsme banda tunelářů,
my - elita národa.
Lžem „načisto” bez scénářů,
toť - politická dohoda.

Tunelujem, podplácíme,
všude vládne korupce,
kulantně JEN „odkláníme”,
co je zrovna po ruce.

Gross, Bárta a nebo Ráth,
dlouho nás nebudou SRáth.
Přijdou zase jiní páni,
co umí tunelování
a zaboří se do syta,
do plného koryta.

Nad Tatrami sa blýska,
zvony dive bijú,
náš brat striebro získal,
s Čechmi hymnu vyjú.

Zastavte sa bratia,
kiež sa Rusi stratia.
Slováci nech žijú,
radosť si užijú.

Finy jsme dnes porazili,
třetí místo vydobyli.
Zlato sice letos není,
bronz se ale také cení!

Děkujeme, hoši ČEŠTÍ,
národ vám všem držel pěsti.
A tak skáčem - hop, hop, hop!
Zlatou dáme příští rok!

Proč tančím sama,
když Tebe mám ráda,
proč vstávám samotinká,
když s Tebou má duše spinká,
proč bloudím sama dnem,
když pořád myslím na Tebe jen...
Kéž bys tu teď byl
a úsměv mi vykouzlil.

Oči máš sněhem zaváté,
v nich odráží plamen svíčka.
MILUJI TĚ - říkám již po páté
a líbám tě na přivřená víčka.

V očích máš rosu ranní
a vášeň ti z nich plá.
Já chci být tvojí paní
a navěky jen tvá.

Ten náš pejsek hladový,
má strašně rád vepřový.
Je to dobrý kamarád,
mám ho za to hodně rád.

Jacku, Jacku, Jacku, mám tě ráda moc.
Za to já nemohu, to ta minulost.
Jsi můj nejmilejší, ten nejoblíbenější,
kdo jiný by to taky mohl být.
Když umřeš ty, umřu já,
budu s tebou navždy - MUHAHÁ.
Ty jsi můj a já jsem tvá,
protože jsi moje hrdličká.
Vychutnej si báseň, je od srdce,
jen pro tebe psaná je velice.
Budu čekat na to, až nám bude 15,
s vlastním domem,
budeme dělat, co si zamanem.
Co kdo ví, možná bude i víc,
ale to je budoucnost a víc nic.
Rozchod neplánuju, ani ty né snad,
tak vydrž, má hrdličko, budeme sa mať. :) :)

Na návštěvě a s fištrónem,
čapli Ratha s pár milionem.
Sviť, měsíčku, sviť
- stáhla se mu řiť.
A ve sněmovně, kde kníže spal,
radostně Kalousek zatleskal.

Sám na břehu stojím,
kámen na krku mám.
Sám sebe se bojím,
nevím, co udělám?

Ta propast zrádná je
a já tu stojím,
strašně je hluboká
a já se bojím.

Bojím, co bude dál...?
Uááá...