Osud si se mnou krutě hrál,
zůstala jsem sama jak kůl v plotě.
Když zemřel „Květinový král”,
byla jsem opuštěná jako kotě.

Bez „Krále” jsem mladá zůstala,
však já měla, Lásko, tebe,
má duše se snad zlu upsala,
když vydal ses také do nebe.

Já toužím po pevném objetí,
chci stulit se do tvého klína,
obklopena blízkými - však v zajetí,
kde jsou podrazy, prach a špína.

Tys odešel, můj Příteli,
já chci tě navštívit do nebe.
Kéž bychom se ještě viděli,
tak čekej na mě a já na tebe.

Jak ráda bych našla blízkého
a svůj osud mu do rukou svěřila,
kamaráda či známého,
kterému bych tak ráda věřila.

Snad někdy se karta obrátí
a já uteču zlu a splínu.
Kéž štěstí se ke mně navrátí
a opustím tu přetvářku a špínu.