Smutné básničky

Využíval jsi mě jen,
nikdy jsi mě rád neměl,
byls jen ty, nikdo další pro tebe neexistoval,
tys nikoho nemiloval,
pořád si stěžoval,
holky jsi jen využíval,
jejich sebevědomí pošlapal,
jejich důvěru zlámal,
srdce jim vyrvával,
pak jsi ho na kousíčky zlámal,
a nám, holkám, jsi pak nadával,
že dívky jsme lehké,
a sám ses po holce každé
otáčel a spolu jste flirtovali,
my jsme nesměli nic ani říci.
Velká muka to byla,
život žádný,
není divu, že některé ho samy ukončovaly.
Tys ani jednu slzu neuronil,
nevnímal jsi to, co jsi ztratil...

Láska je pouhý klam,
to už znám,
kluci mizerové a bídáci jsou,
všichni podvádějí, slušných málo je,
holky o trošku líp na tom jsou,
většinou jsou věrné,
a city mají upřímné.
Bolest, smutek a zlost,
i když říkáš si „už dost!”,
nepřestanou, neodejdou,
pořád pronásledovat Tě budou,
ve zlosti pak máš jenom přání,
pro toho, co ti srdce zlomil,
pak zahodil,
„ať Tě smrt schvátí,
a již více nenavrátí,
přeji Ti, ať v pekle shniješ,
ať již víc nikomu neubližuješ!”

Během mžiku ztratil jsem vše, co jsem chtěl,
lásku, něhu, pochopení, můj život zase potemněl.
Je jiná než ty ostatní,
já nedovedu myslet na jinou, jen na ni.
Dotkla se mého srdce a nechala tam šrám,
proč udělal to někdo zase a já zůstal sám.
Je to ta pravá, já to vím,
nikdo mi to nevymluví, já dál sním.
O tom, že srdce mé si do dlaně veme,
že změní se všechno a my se pomilujeme!

V jednu chvíli, v jeden den
přišel jsem o vše a sám teď jsem.
Srdce tluče jen tak na půl,
přišla, ublížila a vzala kůl.
Do srdce ho vrazila,
tím vše zkazila a moc mi ublížila.
Říkal jsem si - je to ta pravá,
je to ta žena, co lásku mi dává.
Ale během mžiku je vše jinak,
mám bolesti v břichu a slyším hodiny tikat,
čas běží dál
a já zůstal sám.
Už naděje není,
že se to změní.
Teď životem půjdu sám,
třeba lásku vyhledám,
ale nevěřím tomu, že přijde
a že to někdy vyjde.

Kapka slzy po tváři mi stéká,
důvod je láska velká,
která dneškem skončila,
dnes rozhodla a mé srdce zabila.
Jen pro ni ten krátký čas bilo,
nedovolí víc, prý by nám to ublížilo,
ale jak si může tak jistá býti,
zkoušela jsi někdy s mrtvým srdcem žíti?
Sice tepe, ale není v něm nic,
sice tepe, ale já chci přece víc.
Já chci zase cítit to teplo a být šťastný,
já chci zase cítit tu radost a mít život krásný.
Každý člověk si to zaslouží,
i ten, co má slzu na tváři.

Život plyne jako voda
a nic se nedá vrátit,
nedívejme se na něj shora,
v jedné minutě můžeme vše ztratit.
Tak jako já,
jmenovala se Michala.
Devět let jsme spolu žili,
mnoho věcí jeden druhému odpustili,
ale pak přišla pro mě rána pod pás,
ona kvůli penězům udělala na mě podraz.
Vím, že peníze jsou potřeba,
ale zacházet tak daleko není třeba.
Ona to však tak udělala,
jsem sám a ona je teď sama,
vše jsme ztratili, i tu cestu k sobě,
vše bychom teď změnili, nebýt tebe.
Ano, o času teď mluvím,
ano, teď k němu se modlím...
Neutíkej takovou rychlostí,
člověk pak ani nezjistí,
čeho si vážit má,
když ten čas tak utíká.

Dívám se na klidnou hladinu,
myšlenky se mi v hlavě míhají,
před očima stále mám tu vidinu,
slzy mi do očí vbíhají.

Nemůžu si pomoct od té představy,
dívám se na vodu a napadá mě řešení.
Ta jasná myšlenka stoupá mi do hlavy,
já s tím tvrdě bojuji, to přece ono není!

Není správné jen tak skončit,
pohled na hladinu plní mě klidem.
Stačí tam přece jen skočit,
před sebou vidím každý svůj den.

Pokračování básničky

Zklamání ze života mám,
čekal jsem víc, ale teď jsem sám.
Byla se mnou, žila ve mně,
byla se mnou a já skončil ve tmě.
Teď stojím tu uprostřed života,
nemám nic, zmizela ona, láska i ochota.
Ptám se - proč? Stálo to vše za to?
Ptám se - proč? Jí neříkám už zlato.
Pro pár korun to dělá,
ale díky tomu ztratila, co milovala.
Člověka, co pro ni by cokoli udělal,
člověka, co ji miloval.
Miluji ji dál,
ale už jí to neříkám.
Bolí ta slova v srdci víc,
když na to myslím, už nechci nic.
Chci být sám,
láska není, je to klam!

Kdo mi chce splnit největší přání,
ať vězí, že bohužel není k mání...
Proč jen mě, lásko má, nemiluješ?
Protože v mém srdci navždycky jseš...

Brečel jsem,
a věděl jsem, že ztratil jsem
vše, co měl jsem rád,
co jsem dále mohl milovat,
ale nastal zlom v jeden den,
kdy rozplynul se můj krásný sen.
Lží svojí zranila lásku moji,
není to poprvé, to si pamatuji.
Jak teď zachovat se mám?
Mám být s ní, nebo sám?
Co když zalže znova,
poznám to, nebo budu za vola?!
Rozhodl jsem, že dál pojedu sám,
buď to zvládnu, nebo zase nabourám.