Fet je jako krásnej květ,
při kterém se ti za zády bortí celej svět.
Lidé postupně odcházejí pryč,
protože jsi jim zapomněla dát
od svého srdce klíč...
Zůstáváš sama, ale nevadí,
doufáš, že fet ti je nahradí.
Však noci jsou stále delší
a tvá očka se ti mhouří,
chtěla bys jít moc spát,
ale tvá očka se nezavřou jen tak,
míhají se po stropách,
hledaj známou tvář,
jenže už není o koho stát,
když jsi zůstala sama ve tmě stát.
Poslední kvítky uvadaj, i ty už jdeš spát
a necháš si navždy něco pěkného zdát...
třeba o tom, jak tě má někdo rád...