Básničky 1861 - 1870 / 2103
I když mé srdce zabolí,
nevnímá to mé okolí.
Už stačí jen malý kousek
a bude ze mě hromada trosek.
Ale jak to přejít dál?
Do temnoty se propadám,
jen malý kousek světla zůstává
a jemu se oddávám.
No tak jak tedy dál?
Stále se ptám...
Má budoucnost, na kom záleží?
Nebo snad již v hrobě leží?
O tom nerozhoduji já,
já padám dál
a stále moc otázek mám...
nevnímá to mé okolí.
Už stačí jen malý kousek
a bude ze mě hromada trosek.
Ale jak to přejít dál?
Do temnoty se propadám,
jen malý kousek světla zůstává
a jemu se oddávám.
No tak jak tedy dál?
Stále se ptám...
Má budoucnost, na kom záleží?
Nebo snad již v hrobě leží?
O tom nerozhoduji já,
já padám dál
a stále moc otázek mám...
Velké lásky jsem se bála,
však koho jsem milovala,
tomu jsem své srdce dala.
Po velkém boji jsem si ho vážila,
větší štěstí jsem jaktěživ nezažila.
Myslela jsem, že to bude na dlouho,
mýlila jsem se, kde jsi teď, má touho?
Náš vztah byl pokrytej ledem,
už nebyli dva, už zbyl jen jeden.
Od té doby srdce mé
bylo na půl zlomené...
však koho jsem milovala,
tomu jsem své srdce dala.
Po velkém boji jsem si ho vážila,
větší štěstí jsem jaktěživ nezažila.
Myslela jsem, že to bude na dlouho,
mýlila jsem se, kde jsi teď, má touho?
Náš vztah byl pokrytej ledem,
už nebyli dva, už zbyl jen jeden.
Od té doby srdce mé
bylo na půl zlomené...
Byla jsi mou duší!
Byla jsi mým tělem!
Byla jsi mým strážným andělem!
Byla jsi mou touhou!
Byla jsi mým světlem!
Byla jsi mým novým nebem!
Dokázala jsi mě rozesmát!
Dokázala i ranit!
Dokázala jsi mě po celém těle hladit!
Ty jsi byla! Ale už nejsi...
Říkám si: Sny jsou jako pohádka,
tak kde jsi? Kde jsi?!
Pokračování básničky
Byla jsi mým tělem!
Byla jsi mým strážným andělem!
Byla jsi mou touhou!
Byla jsi mým světlem!
Byla jsi mým novým nebem!
Dokázala jsi mě rozesmát!
Dokázala i ranit!
Dokázala jsi mě po celém těle hladit!
Ty jsi byla! Ale už nejsi...
Říkám si: Sny jsou jako pohádka,
tak kde jsi? Kde jsi?!
Pokračování básničky
Hýčkal jsi moje rozlámané srdce,
i když bylo ukryté v mé dlani.
Teď ti je dávám, volné na své ruce,
však ty ho nechceš, nevím proč ani.
S hlavou v peřinách, s očima pro pláč,
jak mohls odmítnout dar všech darů!
Jsi tím, kdo si jen hraje, pouhý hráč,
pozornost věnovals pouze barům!
Já byla jak pouhá láhev vína,
z které si upíjel podle chuti!
Teď přestala klapat kola mlýna,
jsem jak kámen na hromadě suti.
i když bylo ukryté v mé dlani.
Teď ti je dávám, volné na své ruce,
však ty ho nechceš, nevím proč ani.
S hlavou v peřinách, s očima pro pláč,
jak mohls odmítnout dar všech darů!
Jsi tím, kdo si jen hraje, pouhý hráč,
pozornost věnovals pouze barům!
Já byla jak pouhá láhev vína,
z které si upíjel podle chuti!
Teď přestala klapat kola mlýna,
jsem jak kámen na hromadě suti.
V samotě dívka sedí,
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
K čemu je Tvá krása,
když jsi stejně uvnitř zlomená,
jak můžeš mít štěstí,
když Ti každej jen podráží kolena.
Co je pro Tebe přítel,
když lásky je tak málo,
a vůbec, na co láska,
aby se nám o ní jen zdálo?!
když jsi stejně uvnitř zlomená,
jak můžeš mít štěstí,
když Ti každej jen podráží kolena.
Co je pro Tebe přítel,
když lásky je tak málo,
a vůbec, na co láska,
aby se nám o ní jen zdálo?!
Zapomeneš, až budu ležet v hrobě?
Zapomeneš po nějaké době?
Čas se krátí, rychle běží...
další tobě blízký v hrobě leží!
Pláčeš? Či snad jen přemýšlíš...?
Způsob své smrti promýšlíš?
Byla jsi veselá a teď jsi zlá,
k ostatním lidem nevidomá.
Leháš si na chladnou zem,
nevnímáš, kdy je noc a kdy den.
Odejde strach, pak poslední dech,
jak kdyby tvůj život, někam odběh...
Každého z nás to jednou čeká,
tak co tě na tom tak leká?
Zapomeneš po nějaké době?
Čas se krátí, rychle běží...
další tobě blízký v hrobě leží!
Pláčeš? Či snad jen přemýšlíš...?
Způsob své smrti promýšlíš?
Byla jsi veselá a teď jsi zlá,
k ostatním lidem nevidomá.
Leháš si na chladnou zem,
nevnímáš, kdy je noc a kdy den.
Odejde strach, pak poslední dech,
jak kdyby tvůj život, někam odběh...
Každého z nás to jednou čeká,
tak co tě na tom tak leká?
Básničky 1861 - 1870 / 2103
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2023 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy