Básničky 1871 - 1880 / 2130
Každý den vstávám s přetvářkou
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.
Proč u tvého hrobu musím stát
a pořád se jenom na něco ptát.
Vím, že mi tě osud vzal,
a nemohu to vrátit zpátky,
ale nikdy ses mě na nic nezeptal.
I přesto tvou památku budu uctívat dál.
a pořád se jenom na něco ptát.
Vím, že mi tě osud vzal,
a nemohu to vrátit zpátky,
ale nikdy ses mě na nic nezeptal.
I přesto tvou památku budu uctívat dál.
Den, jenž slunce svit postrádá.
Jak spánek, co sny nemá.
Doba, kterou jen bůh ovládá.
Pohled dál u dveří tě hledá.
Na polici kniha zahalená v prachu čeká.
Jako jabloň bez plodů sladkých.
Voda z orosených oken stéká.
Roky stávají se z minut krátkých.
Láska, v níž dotyky chybí.
Jak růže, co vůně své je zbavena.
Mlčení, jež sochám se líbí.
Chuť života smutkem znavena.
Jak spánek, co sny nemá.
Doba, kterou jen bůh ovládá.
Pohled dál u dveří tě hledá.
Na polici kniha zahalená v prachu čeká.
Jako jabloň bez plodů sladkých.
Voda z orosených oken stéká.
Roky stávají se z minut krátkých.
Láska, v níž dotyky chybí.
Jak růže, co vůně své je zbavena.
Mlčení, jež sochám se líbí.
Chuť života smutkem znavena.
To zlaté slunéčko za mrakem se skrylo,
jak by ho za týden na nebi nebylo.
Kam kouknu, tam se mi tma sype do očí,
ach, kdy to slunéčko zpod mraků vyskočí!
Chodím zarmoucená a celá ztrápená,
co můj nejmilejší hněvy ke mně chová.
Hněvá se, nevím proč, slovem se neblíží,
raději než na mne do kouta pohlíží.
Ptám-li se na něco, jen hlavou pohodí,
dám-li mu dobrou noc, ani neodpoví.
Tak všecka bývalá v domě radost mizí,
máme se milovat a jsme jako cizí.
jak by ho za týden na nebi nebylo.
Kam kouknu, tam se mi tma sype do očí,
ach, kdy to slunéčko zpod mraků vyskočí!
Chodím zarmoucená a celá ztrápená,
co můj nejmilejší hněvy ke mně chová.
Hněvá se, nevím proč, slovem se neblíží,
raději než na mne do kouta pohlíží.
Ptám-li se na něco, jen hlavou pohodí,
dám-li mu dobrou noc, ani neodpoví.
Tak všecka bývalá v domě radost mizí,
máme se milovat a jsme jako cizí.
Poslouchej. Slyšíš? Slyšíš ten hlas?
Ten hlas! Klidný. V duši blaho. Na srdci pohladí.
A - najednou, z ničeho nic - ticho.
Ta bolest. Cítíš ji? Krutá. Dlouhá.
Přesně taková je. Taková je pravda.
Myslíš si, že někoho znáš. Jsi s ním každou chvíli.
Říkáte si ty největší tajemství a přání.
Máš ten pocit. Klidný. A v duši blaho.
Na srdci tě hladí.
A - najednou, z ničeho nic - rána.
To utrpení. Cítíš? Kruté. Dlouhé.
Přesně takové je. Takové je přátelství.
Rozhlídni se. Vidíš? Vidíš tu zář?
Ten jas. Zářivý. V duši blaho. Na srdci hladí.
A - najednou, z ničeho nic - tma.
Černo-černá tma. Vidíš. Hluboká.
Nekonečná. Navždy pryč.
Přesně taková je. Taková je láska.
Ten hlas! Klidný. V duši blaho. Na srdci pohladí.
A - najednou, z ničeho nic - ticho.
Ta bolest. Cítíš ji? Krutá. Dlouhá.
Přesně taková je. Taková je pravda.
Myslíš si, že někoho znáš. Jsi s ním každou chvíli.
Říkáte si ty největší tajemství a přání.
Máš ten pocit. Klidný. A v duši blaho.
Na srdci tě hladí.
A - najednou, z ničeho nic - rána.
To utrpení. Cítíš? Kruté. Dlouhé.
Přesně takové je. Takové je přátelství.
Rozhlídni se. Vidíš? Vidíš tu zář?
Ten jas. Zářivý. V duši blaho. Na srdci hladí.
A - najednou, z ničeho nic - tma.
Černo-černá tma. Vidíš. Hluboká.
Nekonečná. Navždy pryč.
Přesně taková je. Taková je láska.
Proč každý říká „neplač”, když chci plakat?
Proč každý říká „neodcházej”, když chci odejít?
Proč každý říká „netrap se”, když život je krutý?
Budou jednou všichni říkat „dýchej”, až budu umírat?
Proč každý říká „neodcházej”, když chci odejít?
Proč každý říká „netrap se”, když život je krutý?
Budou jednou všichni říkat „dýchej”, až budu umírat?
Když jdu spát, tečou mi slzy
a přemýšlím, že bych umřel brzy.
Po chvilce zamyšlení
mě chytá takové chvění.
Kdybych odešel z toho světa,
napadá mě poslední věta,
komu bych tu vůbec chyběl...
rád bych to i viděl,
ale myslím, že nikomu,
maximálně jednomu.
Ale tohle nebudu řešit,
budu se to tu snažit přežít.
a přemýšlím, že bych umřel brzy.
Po chvilce zamyšlení
mě chytá takové chvění.
Kdybych odešel z toho světa,
napadá mě poslední věta,
komu bych tu vůbec chyběl...
rád bych to i viděl,
ale myslím, že nikomu,
maximálně jednomu.
Ale tohle nebudu řešit,
budu se to tu snažit přežít.
Básničky 1871 - 1880 / 2130
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy