Básničky 12411 - 12420 / 15807
Věř mi, věř, že já se ukážu,
věř mi, věř, že já ti zavolám...
Až budeš jednou plakat a naříkat,
svou krví, třeba se zalykat,
mávni svým šátečkem, mávni s ním dvakrát,
v tu chvíli já počnu, také plakat...
Mé srdce ztěžkne, prudce se zarazí,
tím pádem mé tělo o rakev narazí...
věř mi, věř, že já ti zavolám...
Až budeš jednou plakat a naříkat,
svou krví, třeba se zalykat,
mávni svým šátečkem, mávni s ním dvakrát,
v tu chvíli já počnu, také plakat...
Mé srdce ztěžkne, prudce se zarazí,
tím pádem mé tělo o rakev narazí...
Můj malý usměvavý klučíčku,
jsi jako stříbrná hvězdička.
Slzu mám vždycky na líčku,
když vítá mě tvá natrhaná kytička.
Písničku něžně mi zazpíváš,
prostě „jen tak” - a pro radost.
Vždy tak mile se na mě podíváš,
mých her nemáš - ale nikdy dost!
Až jednou budeš dospělý,
snad najdeš k „tetě své” cestičku.
Však já pořád uvidím - ten tvůj pohled nesmělý,
když podáváš mi natrhanou kytičku.
jsi jako stříbrná hvězdička.
Slzu mám vždycky na líčku,
když vítá mě tvá natrhaná kytička.
Písničku něžně mi zazpíváš,
prostě „jen tak” - a pro radost.
Vždy tak mile se na mě podíváš,
mých her nemáš - ale nikdy dost!
Až jednou budeš dospělý,
snad najdeš k „tetě své” cestičku.
Však já pořád uvidím - ten tvůj pohled nesmělý,
když podáváš mi natrhanou kytičku.
Miluji, když podzim malířskou paletou
vybarví stromům jejich listí.
Ten lehký tah štětcem, jak tečku za větou,
rozmarný malíř svým uměním jistí.
A květena teple zbarvená
odráží třpyt s kontrastem nebe.
Já pod oblohou - tou krásou zmámená,
vnímám ten zázrak, až z toho mě zebe.
Ta duha, jež vetkla se do korun stromů,
utkaných se třpytem měsíčního svitu,
snoubící se stíny na cestě domů,
jež odráží se do oken přilehlých bytů...
A červeň, s nádechem rubínů,
mísí se s ohnivě rudou září.
Tu paletu roztodivných odstínů,
nabízí podzim se svou tajuplnou tváří.
vybarví stromům jejich listí.
Ten lehký tah štětcem, jak tečku za větou,
rozmarný malíř svým uměním jistí.
A květena teple zbarvená
odráží třpyt s kontrastem nebe.
Já pod oblohou - tou krásou zmámená,
vnímám ten zázrak, až z toho mě zebe.
Ta duha, jež vetkla se do korun stromů,
utkaných se třpytem měsíčního svitu,
snoubící se stíny na cestě domů,
jež odráží se do oken přilehlých bytů...
A červeň, s nádechem rubínů,
mísí se s ohnivě rudou září.
Tu paletu roztodivných odstínů,
nabízí podzim se svou tajuplnou tváří.
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 3. 10. 2012 - 8:26
Posláno: 56x
Známka: 1,90 od 70 lidí
Přidal: actimelka-basne@seznam.cz
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
Jedna malá žížala
v dešti se ven vydala,
ale přišlo sucho
a že byla ucho,
na cestě tam zařvala.
v dešti se ven vydala,
ale přišlo sucho
a že byla ucho,
na cestě tam zařvala.
Černý humor
» Různé
Přidáno: 3. 10. 2012 - 0:47
Posláno: 59x
Známka: 2,59 od 66 lidí
Autor: © www.verse.cz
OHODNOCENO
Jako kvítek medový, v dáli se usmívá,
její ret ledový, nocí se zahřívá,
na koho má milá, nejvíce vzpomíná,
kde se strachem chvěje a omdlívá...
Jsi jako kvítek, který pouští pil,
jsi marnivá i vášnivá,
koho tvé srdíčko, řekni koho,
teď milostně zahřívá...
Řekni mi, jsem to, jsem to já...
Nikdo se nedoví, ty můj kvítku medový,
kdopak ti hlavinku mámívá,
vždy to budu jenom já, má milá...
její ret ledový, nocí se zahřívá,
na koho má milá, nejvíce vzpomíná,
kde se strachem chvěje a omdlívá...
Jsi jako kvítek, který pouští pil,
jsi marnivá i vášnivá,
koho tvé srdíčko, řekni koho,
teď milostně zahřívá...
Řekni mi, jsem to, jsem to já...
Nikdo se nedoví, ty můj kvítku medový,
kdopak ti hlavinku mámívá,
vždy to budu jenom já, má milá...
Tvé jméno vypálené do kůže, slza na řasách,
prázdná náruč, kdo nám, lásko, pomůže,
i já mám někdy strach.
Jsi daleko, dělí nás dálka i čas,
přitom blízko srdcem, to cítím zas a zas.
Jen bože prosím dovol,
ať ji smím v náruči své skrýt,
mlčet, cítit, jen tu krátkou chvíli s ní teď být.
Dotýkat se prsty jejích rtů, líbat její slzy.
Lásko, slib, že už to bude brzy...
Mám v sobě moře slz a miliony úsměvů.
Všechno ve mně patří tobě, Lucinko, Luciášku.
Já do svého srdce tě navždy zvu.
prázdná náruč, kdo nám, lásko, pomůže,
i já mám někdy strach.
Jsi daleko, dělí nás dálka i čas,
přitom blízko srdcem, to cítím zas a zas.
Jen bože prosím dovol,
ať ji smím v náruči své skrýt,
mlčet, cítit, jen tu krátkou chvíli s ní teď být.
Dotýkat se prsty jejích rtů, líbat její slzy.
Lásko, slib, že už to bude brzy...
Mám v sobě moře slz a miliony úsměvů.
Všechno ve mně patří tobě, Lucinko, Luciášku.
Já do svého srdce tě navždy zvu.
Že prý řádí chřipky?
Zřejmě dopad prohibice!
Že jsou plný JIPky?
To chce, lidi, chlastat více!
Tož - ten kdo je churavý,
ať vypálí „tak trochu” červa.
Ne, na všechno je náš „moček zlatavý”,
tak k pití, kéž nechybí nám chuť a „verva”!
Má dobrá rada tedy nyní zní:
Dejte si „panáčka” - na bacily spolehlivý bič!
Pak chřipka rychle odezní,
„zatančí kozáčka”...
Tak, lidi: „Na zdraví” - a nákaza je pryč!
Zřejmě dopad prohibice!
Že jsou plný JIPky?
To chce, lidi, chlastat více!
Tož - ten kdo je churavý,
ať vypálí „tak trochu” červa.
Ne, na všechno je náš „moček zlatavý”,
tak k pití, kéž nechybí nám chuť a „verva”!
Má dobrá rada tedy nyní zní:
Dejte si „panáčka” - na bacily spolehlivý bič!
Pak chřipka rychle odezní,
„zatančí kozáčka”...
Tak, lidi: „Na zdraví” - a nákaza je pryč!
Jak loďka pestrých snů,
se v dešti vznáší kaluží.
Ten letmý dotyk dnů,
co city s láskou utuží.
Jak pestrá vážka v dešti pluje,
ve větru tančí, až srdce zaplesá.
Vítr ze strání tu loďku postrkuje,
stín nabízí jí uplakaná nebesa.
Ty kapky deště, na tom listí
jsou jak perličky něžných víl.
Okolní krůpěje tu loďku jistí,
ten obraz podzimních, tichých chvil.
se v dešti vznáší kaluží.
Ten letmý dotyk dnů,
co city s láskou utuží.
Jak pestrá vážka v dešti pluje,
ve větru tančí, až srdce zaplesá.
Vítr ze strání tu loďku postrkuje,
stín nabízí jí uplakaná nebesa.
Ty kapky deště, na tom listí
jsou jak perličky něžných víl.
Okolní krůpěje tu loďku jistí,
ten obraz podzimních, tichých chvil.
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 2. 10. 2012 - 2:05
Posláno: 58x
Známka: 2,09 od 64 lidí
Přidal: actimelka-basne@seznam.cz
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
V očích jiskru mládí,
ve tváři úsměv batolete,
chvílema je neposedná,
tělo mladé, krásné,
ráda by si přisedla,
pružná, čilá, ohebná...
Vlasy plné prstýnků,
světla třpytu i vůně lučního kvítí...
Pije právě čajíček z čerstvého heřmánku,
který si včera posbírala...
Mládí vychutnává si, jako sladkou jahodu,
žije pro svou krásnou pohodu...
Je to ona, která je smyslem humoru a života,
v ústech jí kloužou na jazyku lesní jahody,
které si právě posbírala...
ve tváři úsměv batolete,
chvílema je neposedná,
tělo mladé, krásné,
ráda by si přisedla,
pružná, čilá, ohebná...
Vlasy plné prstýnků,
světla třpytu i vůně lučního kvítí...
Pije právě čajíček z čerstvého heřmánku,
který si včera posbírala...
Mládí vychutnává si, jako sladkou jahodu,
žije pro svou krásnou pohodu...
Je to ona, která je smyslem humoru a života,
v ústech jí kloužou na jazyku lesní jahody,
které si právě posbírala...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 1. 10. 2012 - 23:01
Posláno: 36x
Známka: 2,78 od 58 lidí
Autor: © Romano Fatale
OHODNOCENO
Nestřílejte! Nechci do nebeské brány!
Já vám vrátím všechna nastřádaná pera!
Nic neříkejte! Vždyť jenom hatím plány,
té „Země, kde zítra znamenalo včera”.
Vždyť já neustále píšu po nocích,
politikům jejich předvolební sliby!
Vše co uvidím vám na očích,
udělám - jen mám - to jedno malé kdyby:
„Žádné navýšené důchody,
a žádné sociální milodary!
Mám k tomu Kalouskovy důvody,
důvody - ať stát se vymkne ze sociální „spáry”.
Ze spáry těch zbytečných „schodků”,
tak dej už, sakra, pryč tu bouchačku!
Nabízím s metanolem jednu vodku!
Nestřílej! Pomóoc! Vždyť je to rada za kačku!
Já vám vrátím všechna nastřádaná pera!
Nic neříkejte! Vždyť jenom hatím plány,
té „Země, kde zítra znamenalo včera”.
Vždyť já neustále píšu po nocích,
politikům jejich předvolební sliby!
Vše co uvidím vám na očích,
udělám - jen mám - to jedno malé kdyby:
„Žádné navýšené důchody,
a žádné sociální milodary!
Mám k tomu Kalouskovy důvody,
důvody - ať stát se vymkne ze sociální „spáry”.
Ze spáry těch zbytečných „schodků”,
tak dej už, sakra, pryč tu bouchačku!
Nabízím s metanolem jednu vodku!
Nestřílej! Pomóoc! Vždyť je to rada za kačku!
Básničky 12411 - 12420 / 15807
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy