Básničky 12401 - 12410 / 15848
Sluneční paprsky, modravé dálky,
zlomený voják se navrací z války.
Hřejivé paprsky, sluneční zář,
smějí se na jeho zjizvenou tvář.
Sám voják v poli, sám se svým žalem,
s slzami v očích se loučí s kamarádem,
přestáli mnoho, prošli si peklem,
nyní se loučí ovíván jen větrem.
Klečící, plačící sám voják v poli,
přemýšlí nad osudem,
proč ten mu dovolil pokračovat ve své životní roli,
ale proč se rozloučil s jeho kamarádem?
Život však plyne dál, život nás zkouší,
bojujem jen o svou ubohou duši.
zlomený voják se navrací z války.
Hřejivé paprsky, sluneční zář,
smějí se na jeho zjizvenou tvář.
Sám voják v poli, sám se svým žalem,
s slzami v očích se loučí s kamarádem,
přestáli mnoho, prošli si peklem,
nyní se loučí ovíván jen větrem.
Klečící, plačící sám voják v poli,
přemýšlí nad osudem,
proč ten mu dovolil pokračovat ve své životní roli,
ale proč se rozloučil s jeho kamarádem?
Život však plyne dál, život nás zkouší,
bojujem jen o svou ubohou duši.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 17. 10. 2012 - 5:53
Posláno: 53x
Známka: 2,50 od 54 lidí
Autor: © Jirka
OHODNOCENO
Každá chvíle s tebou, je mi vším,
chvíle s tebou, je mým štěstím.
Po boku tvém, jsem jak kometka,
vesmírem bloudící,
jsi kousek mého štěstí, i duše mé.
Jsi kvítek, jsi má orchidej teď.
Pár let, snad jen, dělí nás,
nač však myslet,
když má láska, k tobě tajně stála hoří,
a mám tě rád.
chvíle s tebou, je mým štěstím.
Po boku tvém, jsem jak kometka,
vesmírem bloudící,
jsi kousek mého štěstí, i duše mé.
Jsi kvítek, jsi má orchidej teď.
Pár let, snad jen, dělí nás,
nač však myslet,
když má láska, k tobě tajně stála hoří,
a mám tě rád.
Udělal si rohlíček,
zbrusu nový vozíček,
chleba na něj nadává,
že ho svézti nenechá!
Rohlíček mu na to říká,
vole, vozíček je moje pýcha!
Chlebík z toho celý rudý,
nakoupí si věci nový!
zbrusu nový vozíček,
chleba na něj nadává,
že ho svézti nenechá!
Rohlíček mu na to říká,
vole, vozíček je moje pýcha!
Chlebík z toho celý rudý,
nakoupí si věci nový!
OHODNOCENO
Chtěl bych být polštářem, na který uleháš,
chtěl bych být peřinou, kterou se přikrýváš.
Ovinout se kolem Tvého těla a splynout,
být součástí Tebe... a nebo zhynout.
chtěl bych být peřinou, kterou se přikrýváš.
Ovinout se kolem Tvého těla a splynout,
být součástí Tebe... a nebo zhynout.
Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj...
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj...
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká...
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká...
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní...
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení...
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí...
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí...
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří...
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří...
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí...
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí...
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe...
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe...
když soumrak přikryl kraj...
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj...
V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká...
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká...
Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní...
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení...
I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí...
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí...
Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří...
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří...
Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí...
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí...
----------------------------------
Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe...
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe...
Vyšla už hvězdička, na noční obloze,
vyšla ven už i ta poslední.
Ve hvězdách se hledat, jí zachtělo,
třpyt zářícího měsíce, bílý pruh z mléčné dráhy.
Slza má, snad krůpěj rosy, ti stéká po tváři.
V tvých očích, je třpyt,
snad jen všeho, všeho dobrého.
vyšla ven už i ta poslední.
Ve hvězdách se hledat, jí zachtělo,
třpyt zářícího měsíce, bílý pruh z mléčné dráhy.
Slza má, snad krůpěj rosy, ti stéká po tváři.
V tvých očích, je třpyt,
snad jen všeho, všeho dobrého.
A tak tu stojím s kyticí růží,
v hlavě mám zmatek, dech se mi úží,
panna či orel, co mi teď padne,
bez tvojí něhy, lásko, jsem na dně.
v hlavě mám zmatek, dech se mi úží,
panna či orel, co mi teď padne,
bez tvojí něhy, lásko, jsem na dně.
Tisíce modrých vlnek
tu zemi omývají...
Na pláži z písku zrnek
si jako děti hrají...
Ta země je jako placička,
když rozhlédneš se po kraji...
Prohřátá sluncem, maličká,
jak ostrovy už bývají...
Celý rok tam slunce svítí,
noci jsou plné hvězd...
Všude tam voní spousta kvítí,
tak nechej se svým srdcem vést...
Já ukážu Ti všechna místa,
kam chodívám tajně snít...
Kde příroda i duše čistá
nachází nekonečný klid...
Pokračování básničky
tu zemi omývají...
Na pláži z písku zrnek
si jako děti hrají...
Ta země je jako placička,
když rozhlédneš se po kraji...
Prohřátá sluncem, maličká,
jak ostrovy už bývají...
Celý rok tam slunce svítí,
noci jsou plné hvězd...
Všude tam voní spousta kvítí,
tak nechej se svým srdcem vést...
Já ukážu Ti všechna místa,
kam chodívám tajně snít...
Kde příroda i duše čistá
nachází nekonečný klid...
Pokračování básničky
Život a svět
» Různé
Přidáno: 14. 10. 2012 - 0:49
Posláno: 40x
Známka: 2,31 od 62 lidí
Přidal: Jahodový básník
Autor: © Fanda Tylšar
OHODNOCENO
Ty naše miminko,
voláš furt maminko.
Nosíš malé ponožtičky,
máš i malé nožičky.
Umíš se smát za tři,
jako tví bratři,
Moje milá maminko,
pohlídej nám miminko.
Dnes krásně svítí
na všechno to kvítí.
Miminko jde spát
a maminku svou má rád.
voláš furt maminko.
Nosíš malé ponožtičky,
máš i malé nožičky.
Umíš se smát za tři,
jako tví bratři,
Moje milá maminko,
pohlídej nám miminko.
Dnes krásně svítí
na všechno to kvítí.
Miminko jde spát
a maminku svou má rád.
Příroda pomalu usíná,
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
Básničky 12401 - 12410 / 15848
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2026 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno. | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy