Básničky 12421 - 12430 / 15859
Příroda pomalu usíná,
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
Rybíz je kyselej, jahoda sladká,
tvůj jazyk pichlavej jak růže trnitá,
pár střepů na zemi a cesta rozbitá.
Citron je kyselej, trnka je trpká,
kdopak to po lese najednou dupká.
Je to jen pár slov, která z úst letí,
je to špatný sen, je to jen smetí.
V srdci však někdy, příliš to bolívá,
je to jak cibule velice palčivá.
tvůj jazyk pichlavej jak růže trnitá,
pár střepů na zemi a cesta rozbitá.
Citron je kyselej, trnka je trpká,
kdopak to po lese najednou dupká.
Je to jen pár slov, která z úst letí,
je to špatný sen, je to jen smetí.
V srdci však někdy, příliš to bolívá,
je to jak cibule velice palčivá.
Rozverný malíři, veselý Podzime,
jak krásně pracuješ se svou paletou!
Na zlatém talíři, kdy s teplem se loučíme,
„tančíš” jak milovník s vnadnou subretou.
Rozverný malíři, máš velké nadání,
z Tvých barev přechází mi zrak.
Vždy na svém talíři - nabízíš k dívání,
odstíny pestřejší, než papírový drak.
Rozverný malíři, jsi prostě jediný,
vášnivý umělec s pohádkovou duší.
Tak vezmi ty barvy své - s teplými odstíny
a oblékni stromy, kterým ta pestrost sluší.
jak krásně pracuješ se svou paletou!
Na zlatém talíři, kdy s teplem se loučíme,
„tančíš” jak milovník s vnadnou subretou.
Rozverný malíři, máš velké nadání,
z Tvých barev přechází mi zrak.
Vždy na svém talíři - nabízíš k dívání,
odstíny pestřejší, než papírový drak.
Rozverný malíři, jsi prostě jediný,
vášnivý umělec s pohádkovou duší.
Tak vezmi ty barvy své - s teplými odstíny
a oblékni stromy, kterým ta pestrost sluší.
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 12. 10. 2012 - 22:39
Posláno: 61x
Známka: 2,45 od 74 lidí
Přidal: actimelka-basne@seznam.cz
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
Jsi chvíle jediná,
jsi to, co jsi,
ta chvíle šťastlivá,
mírná, divoká i vášnivá.
Mořský písek, má modrá hladina,
jsi mou duší i mým životem,
mé srdíčko teď pro tebe tluče,
jak kostelní zvon,
kvete jako vzácná orchidej.
Pro koho, no pro tebe, pro tebe jen,
jsi mým životem, mým krásným snem.
Být hvězdou na nebi a zářit na celý
ten náš krásně zamilovaný svět.
Z dálky slyším nějaké zvuky,
vidíš, lásko, tamhleten strom,
a ptáčky na něm pět.
Jsi teď hvězdou mou a já tvou,
v srdíčku tě mám napořád zalitou.
To ta čerstvá vůně jara,
vánek s nádechem polního kvítí,
jen s tebou teď já cestu svou chtěl bych jíti,
ku společnému našemu žití.
Jsi tou hvězdou, která mi zas dala naději,
a jarní dušičkou, s kterou chci napořád žíti,
naší společnou cestou jíti.
jsi to, co jsi,
ta chvíle šťastlivá,
mírná, divoká i vášnivá.
Mořský písek, má modrá hladina,
jsi mou duší i mým životem,
mé srdíčko teď pro tebe tluče,
jak kostelní zvon,
kvete jako vzácná orchidej.
Pro koho, no pro tebe, pro tebe jen,
jsi mým životem, mým krásným snem.
Být hvězdou na nebi a zářit na celý
ten náš krásně zamilovaný svět.
Z dálky slyším nějaké zvuky,
vidíš, lásko, tamhleten strom,
a ptáčky na něm pět.
Jsi teď hvězdou mou a já tvou,
v srdíčku tě mám napořád zalitou.
To ta čerstvá vůně jara,
vánek s nádechem polního kvítí,
jen s tebou teď já cestu svou chtěl bych jíti,
ku společnému našemu žití.
Jsi tou hvězdou, která mi zas dala naději,
a jarní dušičkou, s kterou chci napořád žíti,
naší společnou cestou jíti.
Za maminku a za tátu,
do krajů a do senátu.
Za TOPku a ODSáky,
no, za „sosany” trošku taky!
Papej, papej, občane,
na všechny se dostane!
Za dědečka, za babičku,
přihřejem si polívčičku.
To zas bude překvapení!
Myslíš - že se něco změní?
Tak papej, papej, bumbrlíčku,
předvolební polívčičku.
Našťouchni se do syta,
jde o naše koryta!
Zítra bude dokonáno,
tak dobrou noc a pěkné ráno!
do krajů a do senátu.
Za TOPku a ODSáky,
no, za „sosany” trošku taky!
Papej, papej, občane,
na všechny se dostane!
Za dědečka, za babičku,
přihřejem si polívčičku.
To zas bude překvapení!
Myslíš - že se něco změní?
Tak papej, papej, bumbrlíčku,
předvolební polívčičku.
Našťouchni se do syta,
jde o naše koryta!
Zítra bude dokonáno,
tak dobrou noc a pěkné ráno!
Déšť stéká po oknech,
však kapky silné jsou.
Chladný vítr, co mi bije do oken.
Přál bych si být ve tvém objetí
a příjemném políbení.
Vždyť jen ty mě dokážeš udělat
každým dnem šťastnějším.
Jen pro tebe tu, Zuzko, budu.
A za každý den ti moc děkuju...
Doufám, že si toho všeho jednou všimneš
a vezmeš mi hlavu do dlaní a řekneš:
„Už dál nesmutni.”
Zůstaň navždy se mnou
a já tě zahrnu láskou něžnou.
Jen pro tebe tu bude moje srdíčko
a zas bude hřát jak letní sluníčko.
Nechci docílit žádnýho triku,
budu na tebe čekat na přídi Titaniku,
pro to kouzlo jednoho okamžiku.
však kapky silné jsou.
Chladný vítr, co mi bije do oken.
Přál bych si být ve tvém objetí
a příjemném políbení.
Vždyť jen ty mě dokážeš udělat
každým dnem šťastnějším.
Jen pro tebe tu, Zuzko, budu.
A za každý den ti moc děkuju...
Doufám, že si toho všeho jednou všimneš
a vezmeš mi hlavu do dlaní a řekneš:
„Už dál nesmutni.”
Zůstaň navždy se mnou
a já tě zahrnu láskou něžnou.
Jen pro tebe tu bude moje srdíčko
a zas bude hřát jak letní sluníčko.
Nechci docílit žádnýho triku,
budu na tebe čekat na přídi Titaniku,
pro to kouzlo jednoho okamžiku.
Život je něco jako sladká třešeň,
život je plankton na hladině...
Život je něco jako trní růže,
je trpký, sladký i nežádoucí,
jsou to chvíle vášnivě romantické...
Život je jablko na zemi,
z kterého si kousneš...
Někdy sladkého, jindy trpkého...
Životní blesk, který zapadá i ožívá,
v srdci je to jiskra zářivá...
Která se tou louží brodívá,
někdy jako zlý a špatný sen...
život je plankton na hladině...
Život je něco jako trní růže,
je trpký, sladký i nežádoucí,
jsou to chvíle vášnivě romantické...
Život je jablko na zemi,
z kterého si kousneš...
Někdy sladkého, jindy trpkého...
Životní blesk, který zapadá i ožívá,
v srdci je to jiskra zářivá...
Která se tou louží brodívá,
někdy jako zlý a špatný sen...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 12. 10. 2012 - 21:51
Posláno: 47x
Známka: 2,92 od 91 lidí
Autor: © Romano Fatale
OHODNOCENO
Lidé královnou ji zvou,
bez krále vládne světu...
Pokorně čeká dobu svou,
nejvíce patří k létu...
Královsky rudý šat,
či sněhobílý hermelín...
Znamení lásky umí dát,
a z duše odežene stín...
Růžově něžná může být,
či žlutá třeba z Texasu...
Při její vůni dá se snít
a myslet jenom na krásu...
Však krásná i krutá může být,
někdy i krev Tvou proleje...
Trny jak dýky mohou tít,
když dostanou se do děje...
Však především je poslem lásky,
tak květomluva praví...
Kytička růží bez - nadsázky
náladu rychle spraví...
Růže a žena patří k sobě,
to pravda je odvěká...
Svět svojí krásou zdobí obě
a těší srdce člověka...
bez krále vládne světu...
Pokorně čeká dobu svou,
nejvíce patří k létu...
Královsky rudý šat,
či sněhobílý hermelín...
Znamení lásky umí dát,
a z duše odežene stín...
Růžově něžná může být,
či žlutá třeba z Texasu...
Při její vůni dá se snít
a myslet jenom na krásu...
Však krásná i krutá může být,
někdy i krev Tvou proleje...
Trny jak dýky mohou tít,
když dostanou se do děje...
Však především je poslem lásky,
tak květomluva praví...
Kytička růží bez - nadsázky
náladu rychle spraví...
Růže a žena patří k sobě,
to pravda je odvěká...
Svět svojí krásou zdobí obě
a těší srdce člověka...
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 12. 10. 2012 - 18:15
Posláno: 57x
Známka: 2,76 od 68 lidí
Přidal: Jahodový básník
Autor: © Fanda Tylšar
OHODNOCENO
Jsi chvíle jediná,
jsi blatouch nad modrým blankytným nebem,
jsi zář nad pacifikem.
Jsi chvíle jediná,
jen růžema obklopena,
jsi jako krásné slůně malé.
Které kouká dál
v širé moře, v moře oceán.
Jsi bílou klivií,
která je mládím a láskou zrazená,
musíš poznat víc zklamání, lásky i radostí,
aby jsi víc věděla.
Víš, je to tvůj život,
s kterým si sama, svou cestou brodíš své já.
jsi blatouch nad modrým blankytným nebem,
jsi zář nad pacifikem.
Jsi chvíle jediná,
jen růžema obklopena,
jsi jako krásné slůně malé.
Které kouká dál
v širé moře, v moře oceán.
Jsi bílou klivií,
která je mládím a láskou zrazená,
musíš poznat víc zklamání, lásky i radostí,
aby jsi víc věděla.
Víš, je to tvůj život,
s kterým si sama, svou cestou brodíš své já.
Myšlenky mé běží dnes mlhavým ránem,
rychlost jejich v ničem nezadá si s uragánem.
Myšlenky sklíčené, myšlenky vznostné,
jindy zas bolavé a někdy ctnostné.
Naráží jak kapky na moji hlavu,
a vrací se zpět k domovskému prahu.
Když chodívám podzimními ulicemi,
myšlenky mění se v obrazy, prochází sítnicemi.
Sítnicemi v mých namodralých očích,
z této velké obrazárny hlava se mi točí.
Spousta mých myšlenek ve smutku si prsty smočí,
a pak pádí jak splašené koně - když bičem práskne kočí.
Má hlava je plná roztodivných myšlenek,
a tak někdy vypadá to navenek,
jako by mysl opustit tělo chtěla,
ale jak to udělat, jakoby nevěděla.
rychlost jejich v ničem nezadá si s uragánem.
Myšlenky sklíčené, myšlenky vznostné,
jindy zas bolavé a někdy ctnostné.
Naráží jak kapky na moji hlavu,
a vrací se zpět k domovskému prahu.
Když chodívám podzimními ulicemi,
myšlenky mění se v obrazy, prochází sítnicemi.
Sítnicemi v mých namodralých očích,
z této velké obrazárny hlava se mi točí.
Spousta mých myšlenek ve smutku si prsty smočí,
a pak pádí jak splašené koně - když bičem práskne kočí.
Má hlava je plná roztodivných myšlenek,
a tak někdy vypadá to navenek,
jako by mysl opustit tělo chtěla,
ale jak to udělat, jakoby nevěděla.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 12. 10. 2012 - 8:39
Posláno: 51x
Známka: 2,47 od 57 lidí
Autor: © Robin Marnolli
OHODNOCENO
Básničky 12421 - 12430 / 15859
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2026 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno. | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy