Verše

Přemítám nad tím,
proč zahalil mě stín
a má láska mě opustila.
Moc dobře vím,
že už to nezměním,
ač bych s ním tak ráda byla...

Skákal pes
přes pařez,
brkl o něj nohou,
celou si ji zlámal
a ještě se chlámal,
že má sádru novou.

Já jsem romantický snílek,
co životu jde vstříc se zdviženou bradou.
Já zrýmuji své sny a cíle,
však jiní lidé mi mé motivy kradou.

Proto se loučím, s těmi, co mi věří,
už své postřehy na net dávat nebudu.
Ať ostatní lidé svou fantazii čeří,
nechci motivovat každého pobudu.

Tak lidi, skládejte si svoje,
já básně budu psát jen pro sebe.
A ti, co na mě hází „kupu” hnoje,
tvrdá realita někdy zazebe.

To okolí, co mívá černou duši,
já nechci vnímat ani náhodou.
Pokora a úcta člověku sluší,
tak goodbye, já už jsem dávno za vodou!

Na kraji sklenice, sedí a dívá se,
jak žal svůj utápíš v alkoholu.
Dívá se, dívá a ve zvyku mívá,
že nikdy neřekne, jak z toho ven.
Usmívá se sladce, podlehneš jí hladce,
té maličké zelenkavé krásce.

Křídélka zelená, tvá mysl znavená
a ona jen sedí a dívá se.
Za každý lok, jen další krok
k mlhavé iluzi víly.

Chce tvou duši, proto nastraž uši,
zdali neuslyšíš volání vzdálené.
Volání živých, co od tekutin lživých,
snaží se tě dostat zpět.

Ale ona jen sedí, a zamlženě hledí
očima zpod víček přivřených.
Krásné je opojení, nad které není,
a v láhvi zbývá jen kapka.
Mok zelený, skalicí obarvený
a ty jsi navždy omámený.

Ty jsi stále má Láska
a dnes máš svoje výročí.
Na fotce, Tvá na čele vráska
mi vhání slzy do očí.

Držím tu fotku - ten „obraz” Tvůj
a vidím Tě stále „vedle sebe”.
Vše nejlepší, Lásko...
moc se mi opatruj,
a občas na mě „mrkni” dolů z nebe.

Tvůj syn je dneska dospělý
a je to celý „odraz” Tvůj,
chci jen, abyste tam „nahoře” věděli,
že miluji Tě stále, tak na to, Drahý, pamatuj.

Včera byl tak krásný večer,
vzpomínka mě zahřívá,
radostí bych skoro brečel,
obvyklé to nebývá.

Ještě na svém těle cítím
vůni Tvého parfému,
v uších slyším melodii
včerejšího refrénu.

Na dobrou noc políbení
mělo zvláštní pojetí,
v tu chvíli jsem mermomocí
toužil po Tvém objetí.

Srdce bije jako zvon
- panebože, je to on!
On, můj vyvolený,
ne, on nezdá se mi.
Je tu vedle mě
a miluje mě.

Letím nocí
a mám pocit,
že jsem ztracený.
Měl jsem špatný sen
a další den
peklem zdá se mi.
Bez Tebe.

Já nechtěla tě ztratit,
za co musím platit :-(
Proč mi tě osud vzal
a samotnou mě zanechal?
Trápí mě žal
a nevím jak dál,
asi co nevidět
opustím tenhle svět.

Zapomenout na něj nejde,
kdy už mě ta láska přejde?
Myslím, že do konce života
zbude pro mě jen samota...