Verše

Do krve spustil se z mozku mi jed
miluj mě, nečekej, tady a hned
naprosto úžasný chlap po mém boku
nemůžu přestat ho líbat, jsem v šoku

Miluji malůvku na jeho hrudi
miluji vařící písek, co studí
miluji celou svou širokou rodinu
pocite, vrať se mi na hloupou hodinu

Na prstě pálí mě dáreček ze zlata
spadly mi růžové brýle i s maskou
bože, co stojí to vedle mě za chlapa?!
právě jsem proběhla cílovou páskou

Roním slzy štěstí,
že po sérii pěstí
život mi konečně lásku dal.
Už ani nevím,
přes všechen ten splín,
jaké to bylo,
když jsem naposled miloval.

Na dlani mám pár korálků
Kulaté, barevné
Však bez života
Lesknou se ve třpytu svíce
Hladké, barevné korálky
Na niti navlečené
Jsou svědkem neskutečných chvil
Kdy mé srdíčko touží
Touží po tvé blízkosti
Hraji si s nimi
Kulaťoučcí svědci na niti
Mé štěstí
Nikomu nepoví
Co všechno sledují
Tajní spiklenci
Několik korálků na niti
Mlčící o mé lásce
Ten náramný
Náramek korálkový

Lešení kol kolem celého domu
uřízli důvodně několik stromů

sleduju na trubkách prdící ptáky
Vietnamci pouští si z cédéček fláky

jsem barbar v této hudební kultuře
zábava jejich se rovná mé tortuře

couraj tu balonem a zpívaj kraviny
kdyby mi raději přinesli noviny

vydržim hodně, i to jejich pění
hlavně, že budeme zateplení

Proti mně seděla,
do očí mi hleděla,
já oněměl...
Tohle se nedělá,
zlidšťovat anděla,
já tak ji chtěl...

Byla jsem manželka, dá se říct bez chyby
k přímému přenosu pivko jsem donesla
vařila, žehlila, chodila na ryby
všechno mé snažení krutě jsem odnesla

Manžel mi oznámil statusu změnu
všechno prý proběhne již velmi brzy
hledá si výjimečně půvabnou ženu
po jeho plánu mi vytryskly slzy

Nechce se dívat už na moje natáčky
chce ženu, ženu, co líce má rudé
chrstl mi do tváře zbytek mé omáčky
buchl si do stolu „A TAK TO BUDE”

Pár týdnů uběhlo, kde jsi, můj osude?
u zvonku choulí se smradlavý muž
hubený, zklamaný, už křičet nebude
chtěla jsem do prsou vrazit mu nůž

Našel tu ženu, co líce má rudé
překrásné líce a kulatý zadeček
jen trapná vzpomínka je vše, co zbude
uznal, že choval se jak malej blbeček

Druhý den koupil mi předrahé střevíce
omluvy, sliby tkou odshora dolů
smíření probíhá večeří u svíce
teď už vím jistě, že zůstanem spolu

Že je málo vnadná? Že má drobná ňadra?
To přece vůbec nevadí!
Její štíhlé nohy, její chůze ladná,
mé mužské oko eroticky pohladí!

Je drobná, štíhlé boky, útlý pas.
V očích laskavost se pozná.
Nikdo jí nehádá ty roky,
má lesklý, hebký zlatý vlas.

Je veselá a strašně milá,
ta dívka, paní se mi zalíbila!
Chtěl bych ti, křehká vílo, lásku dát,
jsi paní milou a baví mě se s tebou smát.

Když jsem tě poprvé uviděl,
jako osud svůj náhle bych zřel,
přede mnou stála má životní láska
a zbývala jenom přestřihnout páska...

Láska mě zklamala,
milá mě nechala,
svět se přestal točit.
Můj život je jako snímek
ze smutných vzpomínek,
co se neměl točit...

Dny pomalu plynou, naděje hynou.
Život krátký zdá se mi vratký
a po tváři sebevraha konečně stékají slzy blaha.

Nic nikam nevede
- skepse zas přináší jen temná nebe.
Svit duše jen ve snech bývá,
a v šeru tupých citů smysl těžko se hledá.

Proč žít a zbytečně něco chtít,
když nemusím být a radši už jen navěky snít.
S kapkami deště pak objaly mě neviditelné kleště.
Srdce kamenné zákeřná úzkost pohltila,
hnus obsadil mou ztracenou mysl
a konečně jsem zjistila, že nic už nemá smysl.

Snad jen mít záminku pro něco žít,
snažit se zažít krásu,
co stejně nikdy nemůžeš mít.
Mít sílu s životem se prát,
užívat si den a s falešnými kamarády se smát.
Ale když není důvod bourat hráze,
život se nežije zrovna snáze.

Nebýt schopen vyslovit svá přání, být na dně
a přesto zachovávat dobrá zdání
navzdory tomu, že zdá se ti, že jsi paralyzovaný.
Spěchat nikam a přicházet pozdě,
zkrátka můj život ve stavu nouze.