Verše

Do noci mlaská
naše láska,
pohyby těl.
Spolu se proplétáme,
tu rozkoš hltáme,
moc jsem tě chtěl...

Srdce tluče jako zvon,
ach, maminko, je to on,
konečně ten pravý,
mé sny se pravdou staly.

Pro koho žije tu tato žena?
Pro sebe? Pro vás snad? Ale jděte
Zahoďte sobectví a raději bděte

Chce být jen svobodně propuštěna

Zničte už slepecké brýle a hůl
Přestaňte do ran jí sypati sůl

Jedových vašich slov, já bych se nenapil
Milujte bez výhrad, milujte ze všech sil
Milujte ženu, co miluje vás!
Na změny zvyknout si, chce jenom čas...

Kde nejvoňavější kytky jsou,
kam romantické mráčky mě zanesou,
snad konečně za láskou mou,
tou dívkou tisíci nocemi vysněnou...

Studený začátek kruté zimy
na tváři vráska,
zmrzlá vráska pantomimy

Zmatený začátek krásného jara
kvetoucí ptáci
mrouskající sněženka hárá

Teplý začátek horkého léta
sežehlá kůže
do nohou pálí startovní meta

Barevný začátek chladného podzimu
na bedrech vina
cítím, že za vinu nezhynu

Zmrzlá po létě zpocená peřina
Začíná nějaké období, začíná

Možná se už nevrátím, tak prosím nečekej na mě.
Ten čas trápení za to nestojí, čekala bys marně.
Ty jsi výjimečná,
kéž by ta chvíle byla nekonečná.

Když se navzájem v náručí držíme,
i když si občas nerozumíme.
Věř mi, já a moje druhá polovina se o to pokusíme.

Já Tě miluju, ale stále se budoucnosti bojíme.
Někdy se navzájem raníme.

Mám pocit, že pomalu odcházíš,
už nejsem na prvním místě.
Nevadí, zkusíme to v jiném životě, příště.

Budu se na Tebe těšit.
Tohle byl osud, srdce už nedokážu odlehčit.

Pamatuju, jak jsme spolu byli na louce.
Vyhli jsme se snad každé hádce.

Naše oči se do sebe dívali,
naše rty se nekonečnou láskou líbaly.

Za ruce jsme se pevně chytili,
ani záblesk toho, že bychom se pustili.
Proč jsme se do hluboké temnoty zřítili.
Nevěřila jsi, že spolu budem navždy,
tak teď to tu máš.
Já Ti dal slib, že Tě neopustím,
proč jsme se mýlili?

Už nikdy nevyjede vlak,
co vozil nás do oblak,
na nádraží vrcholné rozkoše,
láska nám spadla do koše...

Půlnoc
Ticho kolem mne
Jen písnička je se mnou
Nevěrná
Nevěrná
Zpívá se v písni
Takové slovíčko a tolik
Příliš tolik citů v jedné písni
Půlnoc
Zase mám odpouštět
Proč
Vždyť toužím po lásce
Pohlazení
Rozdala bych se celá
Nevěrná
Nechtěla jsem
A ti blízcí odsuzují
A necítí co ve mně
Neodpustí
Vím
Však ani já neodpouštím

Vešla jsem do knajpy, kde bylo nablito
Na stěně viselo ševcovský kopyto

Obracím do sebe pár zklyslejch vínek
Neřeším, že piju z rozbitejch sklínek

Co je to za podnik, hrůza mě jímá
Znavený servír už na baru dřímá

Tím pádem nemusím účet svůj platit
Koukám se z hospody zrychleně ztratit

Servír v ten okamžik přítomen duchem
Popelník letí mi na hlavu vzduchem

Pohledy začli jsme válčiti spolu
Mrskla jsem po něm hlt alkoholu

Trefa do sklivce, slepý snad není
A já jsem zdrhla - bez zaplacení

Rety téhle divy
dělají se mnou divy,
vzlétám.
Odhodlávám se k skutku,
odhazuji zbytky smutku,
minulost zametám.