Zamilované básničky

Co jsem ti psala, ty krásné řádky,
píši je znova, že tě chci zpátky.
Zpátky tě chci, protože tě miluji strašně moc,
sním o tom pořád noc co noc.

Když dívám se ti do očí,
ty stojíš nade mnou,
svět se s námi roztočí,
my dva, jen s černou tmou.

Pak přitiskneš mě k sobě víc,
a nic už nechybí,
stal se z tebe krásný princ,
co na rty mě políbí.

Něžně a sladce líbáš mě,
já hořím v tvém náručí,
jsi můj a voníš překrásně,
já prosím, ať to nikdy neskončí...

Snažím se odolat tomu, po čem mé srdce touží.
Jenže, když se ti podívám do očí,
slábnu čím dál víc.

Můžu se snažit, jak chci,
ale nevím, jak své pocity zastavit.

Je těžké projít kolem Tebe
s pocitem, že nevím, co se se mnou děje,
protože, když tě jenom vidím,
mé tělo se jen ztěžka drží...

Vzpomínky na Tebe mám v hlavě pořád,
nevím, kolik dní nebudu moct ještě kvůli Tobě spát.

Ty sama se snažíš nepřekročit hranice,
ale jen ty víš moc dobře,
co Tvé srdce opravdu chce.

Pokračování básničky

Pane Mouka,
jste sexy víc než letní louka,
oči jako temná záře,
večer pláču do polštáře
a to jenom kvůli vám,
je mi líto, že jste sám.

Láskuj se, lásko
Krásné vidění, slyšení,
cítění
Srdíčko tluče orchestrion
V očích tvých vidím
pastelové barvy štěstí
Jen modré je více
Utápím se v té barvě
Ve studánce láskové duše
Studánka tajemná
Odkryta
Objevila se zázračná
Čistá lesní tůňka
Kolem zvuků milostných
Pět smyslů člověčích,
pět melodií těla
Jsem najednou smělá
k činům nevšedním
Též otvírám zámek svůj
Životní krok je tvůj
Ano
Dnes odhodlala se

Touha v lásku,
víra v sázku.
Naděje zdá se být v mých snech,
ta příznivá chuť, co zdá se být na tvých rtech.
Ta něha, co osud si ráčí,
ta romantika, co v těle kráčí.
Ten pocit, když nejsi sám,
ten pocit, když už jsi někomu srdce dal.
Ten zázrak, co děje se každý den,
ta láska, co splňuje každý sen.
Ta chuť toho sladkého líbání,
ta krásná vůně, při společném usínání.

Cítím roztoužený žár
Tvého rozpáleného těla.
Dáváš mi polibků pár,
kde má ústa rozkoší se chvěla.

Ten žár je pro mě spalující,
blíží se ke mně Tvá ústa milující.
Jsi můj modrooký roztoužený sen,
má Lásko, jsem ráda, že blízko Tebe jsem.

Bojím se ti všechno říct,
ale nic nechci víc.
Říct ti, že miluji tě moc,
stejně jak měsíc miluje noc.
Že jen s tebou bych chtěl být,
řeknu ti to, protože už nechci jen dál snít...

Strašně jsi mě zklamal,
myslela jsem, že spolu půjdem ven.
Mám v hlavě zase nával,
myslela jsem, že to bude skvělej den.
Nemyslela jsem si, že mi budeš zas lhát,
že budeš zase srab.
Nevěděla jsem, že se mi budeš zas smát,
myslela jsem, že spolu budem zas.
Kdybys věděl, jak moc tě miluju,
že neumím bez tebe žít.
Bez tebe tu nebudu,
musím pryč odejít.
Bez tebe to nezvládnu,
jsi moje všechno.
Myslela jsem, že tě ovládnu,
nedokážu se na tebe kouknout jen tak letmo.
Jsi můj život, jsi můj sen,
bez tebe nezvládám ani jeden den.
Nechápu, proč jsi tam nepřišel,
myslela jsem, že to bude fajn.
Z mého života sám jsi odešel,
čas utíká zběsile dál.
Nevím, co si mám myslet,
jsi ten nejlepší kluk.
Nedokážu tě smazat z mysle,
chci tě zpátky, ale nikomu ani muk.
Myslela jsem, že spolu budeme zase šťastní,
ale už mi nic není jasný.
Nedokážu myslet na nic jinýho,
mám v hlavě jen tebe.
Proč hraješ si na strašně drsnýho,
bez tebe mé srdce se zebe.
Chci vykročit a jít, ale nejde to,
nedokážu pochopit, proč tě nemůžu mít.
Každý mi říká: Neboj, přejde to,
ale tím si zas nejsem jistá já,
proč tě jiná má?
Nechci a nebudu mít nikoho jinýho,
já chci pořád toho stejnýho.
Chci jenom tebe,
a nevím, kam tohle všechno vede.

Kéž kdyby nikdy neskončil,
ten nádherný den,
kéž kdyby se dosud splnil,
jak ten krásný sen.
Kéž kdyby nikdy neskončila,
ta krásná noc,
kéž kdyby jsi věděl,
jak tě miluji strašně moc.