Zamilované básničky

Ranní úsměv na milou,
vzpomínka v noc probdělou.

Jak peříčko, když vzduchem letí,
ten prožitek, je velké štěstí.

Ještě cítím dotek úst,
chvějící se rety.

V obloze jak malý vůz,
objevil jsem nové světy.

Dlouhé vlasy na polštáři,
skrývají tu hebkou tvář.

Líčka ještě rozpálená,
nespatřil jsem větší zář.

Pěkná slova, pohlazení,
srdce bije k poblouznění.

V objetí ji držet pevně,
krásku svoji, stále něžně.

Oporou jí musím být,
něžnost, křehkost, ubránit.

V lásce cestou po ní jít,
krásné noci spoustu mít.

Mé srdce tě po letech zase má,
teď už tě, lásko, ono nepostrádá,
moje srdce veliké je,
už bije jenom pro tebe,
pro tebe se rozbušilo,
vyhrál jsi ho, dobře ti to dopadlo,
moje srdce se jen tak rychle nezamiluje,
ale pro tebe už dlouhá léta bije,
v hlavě už jsem tě neměla,
v mém srdci jsem si vzpomněla,
srdce moje se zase po letech rozbušilo,
ono už se tenkrát pro tebe rozhodlo,
dostal jsi moje srdce po druhé,
pokračuj tak dál, ať bije,
bije teď už jenom pro tebe,
srdce moje je tvoje,
a to tvoje bije pro mne.
Navždy už to mé srdce jen pro tebe bije.

Jen tak mi uvař kávičku,
jen tak mi zpívej písničku.
Jen tak mi řekni potichoučku,
pojď sem, Ty můj milý broučku.

Jen tak mi polož do dlaní,
Tvé srdce, co mě ochrání.
Jen tak mě pohlaď po tváři,
chci Tvůj úsměv, co mě rozzáří.

Jen tak mi ruce zahřívej,
stále se na mne usmívej.
Jen tak mi řekni mám Tě rád,
chci s Tebou zůstat napořád.

Dívám se do Tvých pomněnkových očí,
nevnímám, hlava se mi z Tebe štěstím točí.
Uchopím Tvoje mužné paže,
opilá láskou jak malé páže.

Stulím se do Tvého náručí,
dáváš mi Lásku bez obručí.
Splyneme spolu jak jeden stín,
bez slz a bolu, pojď blíž a zůstaň mým.

Před dvaceti lety už jsme krátce spolu byli,
ale potom jsme se jeden druhému ztratili,
dneska jsem to všechno pochopila,
já už tě vlastně tenkrát milovala,
moje láska pro tebe je dneska daleko větší,
vím, lásko, nedělám ti to všechno lehčí,
dneska po tolika letech se sama ptám sebe,
jak já to dvacet let mohla vydržet bez tebe.
Dvacet let je strašně dlouhá doba,
je těch ztracených let prostě škoda,
ale móc teď šťastnà já za tebe jsem,
že sis mě na fb zase po letech našel,
že tě smím zase milovat,
děti společně s tebou vychovat,
moje srdíčko se zase rozbušilo pro tebe,
pamatuješ, jak já po dvaceti letech
čekala u stánku na tebe,
tam já, lásko, se zase zamilovala do tebe.
Jsem móc šťastná, lásko, za to,
že jsi na mne celou dobu vzpomínal,
vždyť ty jsi mne vlastně pořád miloval.
Móc šťastný teď oba jsme,
že jsme druhou šanci dostali,
myslím, lásko moje, že už jsme dlouho trpěli.
My dva prostě v tu naši lásku věříme,
teď ty naše životy už navždy spojíme.
Už tenkrát se vlastně spojila naše srdce,
lásko, my jsme se zase našli, co chceme více.

Stín pod uličkami hledí,
temný závan k své bledosti,
vypláznut jazyk se bojí,
strnulé hlasy kroutíc bolestí,
co to je, když odtud to není,
snad hněv, co v lásce pramení,
bezedné dno, čím kamínkem nedoletí,
blizoučko, blízko k vzrušení
a to pojí dvojí spřežení,
co koníci cestou cválají, kopytem tam!

Chybí mi Tvoje hebké dlaně,
zasněný pohled plaché laně.
Tvá něžná ústa jako plyš,
Ty jsi má Láska, Ty to víš.

Chybí mi Tvoje objetí,
v kterém se ztrácím vzápětí.
Jsem ráda ve Tvé náruči,
Ty radovat jsi mě naučil.

Jsi, Milý můj,
romantický sen.
Zůstaň navždy svůj,
jsem ráda, že s Tebou jsem.

Do Tebe, Romane, já móc zamilovaná jsem,
splnil se mi konečně tén můj sen,
s Tebou, lásko, já móc šťastná jsem.
S Tebou je to prostě úplně jiný,
já Tě prostě z celého srdce miluji,
s Tebou ten svět ták krásný je,
on mě prostě taky móóóc miluje,
i když se to vůbec nezdá,
cítím se s Tebou jako princezna.
Jednoduché to ale se mnou nemá,
co na očích mi vidí, pro mne udělá,
já do Tebe, Romane, ták zamilovaná jsem,
děláš mne šťastnější den co den.
Já za Tvoje srdce, cos mi dal, móc děkuji,
už jenom Tebe, Romane, já ze všech miluji,
být zamilovaný je ták krásný,
když vím, že jsme spolu šťastný.
Miluji tě <3

Něžný pohled do očí,
tep a srdce poskočí,
má láska je má blankytné,
jak azuro je netknuté.

Jen se do nich dívat stále,
nehledět, jak čas letí,
touhou po nich,
ve snech dále,
na polštáři, slzy štěstí.

Je to dívka mého snění,
na paloučku sedíme,
nad hlavami skřivan pěje,
štěstí z výšin, nám tak přeje.

Kopretiny v květ bělící,
plnou náruč natrhám,
svojí lásce tu smějící,
v kytici ji pěkně dám.

Loukou brouzdal celý den,
ruku v ruce spojit jen,
krásný život spolu snít,
lásku, štěstí denně mít.

Jak mám tě rád a chci s tebou být,
v své dlani tě mít a hýčkat, radostně zvolávat:
Pojď, pojď, hola, hola, ke mně, má snová,
v tu holubičích peřinách, v ten samet přepychu,
tak hladká, hlaďoučká jsi, ten pohled učarovává.
Pokladem a truhlicí zůstáváš,
kdesi v komnatách a rajských zahradách,
kde lvové stráží opodál,
tu i orel na stromě vyčkává,
tak vzácná jsi, co nyní a teď,
má touha ve vichru udolává,
kamením a balvany mnou cloumá,
blížím se k cíli, to už něco znamená,
najednou klíčkem otvírám, tu okrášlenou zář!