Zamilované básničky

Láska je jako kopretina,
uvadne a vyroste jiná...
Ale já jinou už nechci,
miláčku můj, kde jsi?

Žádný neví, co je láska,
pokud táta nenapráská,
to si dobře pamatuj,
tátu hezky obskakuj.

Milovat jen jednu mezi všemi
tak překrásné zdá se mi,
nemůžu si pomoci,
musím toužit do noci
po jejích polibcích,
jak její krásný smích
zas brzy uslyším,
dobře už dneska vím,
že je TA VYVOLENÁ
a láska má konce nemá.

I když je to smutné,
rozhodnutí je někdy nutné,
v lásce se nemá trápit.
Když tě tvůj miláček souží
a po nějaké jiné touží,
nemáš zas tolik co ztratit.

Tahle báseň je zamilovaná,
napsaná pro Tebe,
abys nebyla tak sama,
než spolu budeme.

Myslím teď na Tvoje oči,
pusu, vlásky a tělo,
až se mi hlava točí,
jak moc by tě to mé chtělo.

Myslím teď na naše duše,
jak dokážou v jednu splynout,
samota je jak střela z kuše,
co nemůže srdce minout.

Mysli teď na něco krásného
a já budu myslet s tebou,
nemůžu se dočkat toho dne vysněného,
kdy budem opět ve dvou.

Nemá smysl přemýšlet, proč
rozběhl se ten kolotoč.
Lepší je snažit se vrátit
k těm, co nechceme ztratit.

Zamilován, z té největší lásky
píšu teď ódy na Tvoje vlásky,
píšu teď verše na Tvoje očka,
protože jsi ta největší kočka
a já s Tebou moc být bych chtěl
a cítit teplo našich dvou těl.

Jak moc já tě miluji, víš ty sám,
za mé chování k tobě se moc omlouvám.
I přes to mé chování mě stále zahříváš,
vím, že jednoduché to se mnou nemáš.
Už jen ty mi sílu do života dáváš,
i přes to vše to se mnou nevzdáváš.
Ty pro mě, lásko, už moc znamenáš,
den co den mě šťastnou děláš.
Za tvou lásku já ti moc děkuji,
chci ti říct, že tě z celého srdce miluji.
Jsem, zlato, šťastná, že tě mám,
za mé chování se ti omlouvám.
Jsem do tebe moc zamilovaná,
tě mám víc než ráda...

Láska praská, drtí a drobí se
jen co se chce postavit, svalí se
jenom mezi prsty protéká
chabá jak modlitba Aztéka

mdlá jak kouř co do výšky stoupá
myslí jak dívenka hloupá
neumí se podívat do očí
před pravdou pryč se otočí

jednou za klauna převlečená
jednou nahá z šatů vysvlečená
celá nervózní potí se
chovat normálně stydí se

zlobí a pořád něco tropí
před otázkou zraky sklopí
uteče a neřekne kdy přijde
jedno je jí co nevyjde

Pokračování básničky

Mít vedle sebe Tebe, je to nejkrásnější,
ten nejlepší dar, co mi Pán Bůh dal.
Po tom všem trápení, co já v mém životě měla,
po těch všech zlých letech, já Tebe dostala.
S Tebou můj život zase smysl má,
být od Tebe milovaná je prostě nádhera.
Že mě miluješ zrovna Ty,
za to já Ti, lásko moje, děkuji.
Jsem šťastná, že jsem v lásce
opět šanci dostala,
udělám vše pro to, abych to nezkazila.
Nechci už Tě, lásko, ztratit.
Chci už jenom s Tebou šťastná být,
už jen s Tebou společně životem jít.
S Tebou si prostě člověk života užívá,
mít Tě vedle sebe je prostě nádhera.
Můj život už jen s Tebou smysl má,
Miluji Tě, lásko moje jediná!!!