Zamilované básničky

Potkali jsme se na dálnici,
jela za volantem spící,
trochu jsem do ní ťuk,
vystřelila jak puk
a skončili jsme oba za krajnicí.

Benátská zrcadla výkladních skříní
odráží tvůj rozněžnělý stín.
Skoupím všechna tvoje přání
a obalím je lístky kopretin.
Řekni L a ptáci začnou zpívat,
v tom tichu rozeznám tvé tiché Á,
S v objetí spolu vytvoříme,
krajina kolem dá nám KA.
Podle toho slova hledej,
napsané ho v očích mám,
nemám tušení jména žádné,
tvou podobu však dobře znám.

Miláčku můj, je mi smutno, když bez tebe jsem.
Chci být pořád s tebou a nemít o tom jen sen.
Chci se s tebou mazlit, líbat se a tak dále,
nemůžu se dočkat na další víkend,
koukat do tvých očí, bych chtěla stále a stále.
Nemůžu se dočkat dne, až už budem spolu,
probouzet se každý ráno vedle tebe
a snídat u jednoho stolu.
Užívat si dny jen s tebou,
chodit na procházky, držet se za ruce,
smát se spolu a další krásný věci.
Tohle vše, já si moc přeju.
Miluju tě hrozně moc,
jsi můj život, moje všecičko na světě.
Vždy si pamatuj, že já tě nikdy neopustím,
chci být jen s tebou... a přijít o tebe?
NE, to já nikdy, prostě nikdy, nedopustím! :*

Nejhorší je psát si s ním
a vědět, že ho miluju.
Nejhorší je, že já to vím,
já ho asi miluju.
Nejhorší je nevědět co psát.
Nejhorší je myslet na něj a nemoci se smát.
Nejhorší je nemoci mu to říct,
říct mu Miluji Tě,
říct mu promiň prosím,
ale Chci Tě.
Tys dospělý,
já ještě „dítě”.
Je nemožný mít tě,
říct ti Miluji Tě.
Promiň, Pájo.

Potkal jsem ji v parku,
kousnul jí do párku,
dala mi facku,
řekla: Ty fracku!
Prostě dračice,
miluju ji nejvíce.

Ztratila jsi to, co jsi měla,
toho, koho jsi opravdu milovala.
Dávala jsi ve vztahu prostě víc,
milovala jsi ho a teď nemáš nic.
Zůstala jsi opět sama,
ale nebyla to jen tvá chyba.
Nebuď z toho smutná,
tak to v lásce chodívá.
Kdo ve vztahu miluje víc,
je tím, co nakonec nemá nic.
I když tě to teď u srdce bolí,
ale tak to v lásce chodí ;(
Láska je i bolivá... ;(
tvé srdce žalem umírááá...

Odešla, sama mu řekla odcházím,
nezlob se a pochop to!
Nezlobil se a nepochopil,
o to hůř,
nevypálené slzy mu kolovaly celým tělem,
až jednou našly své,
proto lásky se rodí a umírají jen v lidech.

Miluju ten pohled očí,
který mou hlavu zatočí,
úsměv, který zahřeje,
a rty mého přítele.
Jsem moc ráda, že ho mám,
hrozně si to užívám,
neumím si představit,
že by mě měl opustit.
To už by pak nemělo smysl žít.

Potkali jsme se na vodě,
narazila mi do lodě,
první pomoc dávala
a už u těch pus zůstala,
život s ní je v pohodě.

Vystřelil jsem ti růži z papíru,
nezlob se, že má v sobě díru,
chtěl mi ji vzít soused závistivý,
tak jsme si to ručně vyřídili,
příště ti ji raděj udělám na míru.