Co máš, když nemáš lásku?
Uzavíráš se přede mnou a
své srdce necháváš chladné.

Každé tvé slovo, každá tvá věta,
je jiné, než to, co říká tvé srdce.

Jen ty můžeš rozhodnout
o svém dalším kroku.
Jen ty to máš ve svých rukou.

Je lehké se ztratit sám v sobě,
kdy si je člověk s něčím nejistý,
kdy ho rozhodí něco,
co ho tam hluboko uvnitř dlouho tíží.

Nedá se setřást, něco,
s čím tam uvnitř tak dlouho bojujeme.

Můžeme si stavět ochranné kruhy,
ale nemůžeme lhát něčemu, co cítíme v srdci.

Kdy pochopíš, že život není nekonečný
a že za své činy rozhodujeme sami?

Jednou říkáš chci být s tebou,
druhý den si mě zase nevšímáš.

Stačí se mi však podívat do očí
a vidím, že nevnímáš...

A tak radši zase rychle odejdeš,
s pocitem, že to rychle přejde.

Sama však víš, že jsi bezbranná
ve věci zvané láska.

Stále spoléháš na to,
že se problémy dají přejít.

Jen projdeš kolem mě,
předstíráš úsměv a odejdeš.

Beze slova se na sebe díváme
a svět při tom nevnímáme.

Jenže tvá hrdost se zatím zlomit nedá.
Jedna věc je však silnější.
Sama víš, že jsi bezbranná ve věci zvané láska!