Zamilované básničky

Hvězd plná obloha,
srdce prázdný,
krása daná od Boha,
váza a v ní květiny zvadlý.

Měsíc z oblohy se usmívá,
slyším jeho smích,
na dobrou noc nikdo mě nelíbá
a venku nepadá sníh.

Zamysli se a po hvězdě mi pošli zprávu,
přečtu si ji a odpovím Ti k ránu,
spolu se sluncem Ti ozáří tvář,
a ty budeš vědět, že mě máš...

Dobrou noc!

Její hlas tě bude hladit na duši
a ty budeš vědět, že je ta pravá,
a ač se to na prvním rande nesluší,
budete spolu až do rána.

Znám tě, lásko, dlouhý čas,
zdá se mi, že zhasíná jiskra v nás,
bolí mě to, ani nevíš jak,
brečím stále a to jsem chlap.

To, co k tobě cítím, stále trvá,
krása, láska soucit a něha,
snad naše problémy pominou,
věř mi, že nemyslím na jinou.

To ty jsi pro mě jen ta jediná,
to ty jsi pro mě rozkvetlá květina,
milovat je něco krásného,
milovat je něco vzácného.

Promiň mi prosím za moje chování,
to láska mě k šílenství dohání,
teď ti, lásko, tímto veršem slibuju,
miluju tě, lásko, miluju tě, miluju.

Když tu tak sedím doma sám,
přijdu k oknu a podívám se na nebe.
Vidím hvězdy, Měsíc...
a při tom si vzpomenu na Tebe.

Na Tvoje oči,
azurově modré jako oceány
a zářivé jak hvězdy samy.
Na Tvoje rty,
vášnivé a plné něhy.
Na Tvůj zářivý úsměv,
oproti kterému je i Měsíc
jen nepatrné světýlko.

A pak si Tě představím celou,
to, jak jsme opět spolu.
Držím Tě v náručí
a naše rty se přibližují.

Polibek, který mluví za všechno.
Ale já stejně šeptám Ti do ouška
ta tři nádherná slova:
Lásko, miluji Tě!

Jsi jako květina,
co na louce vyrostla,
bát se nemusíš,
že bys brzy odrostla.

Kapky deště
stékají Ti po listech,
ale začne zase svítit slunce
a zahřeje Tě na bolavých místech.

Na květ Ti přiletí motýl,
ucítí Tvoji vůni
a zůstane u Tebe
až do skonání sil...

Pamatuj, že láska je krásná,
ale ne vždy šťastná...

Líbím se Ti,
teď už to vím,
i když tomu
někdy nevěřím.
Upřímné pohledy,
lichotivá slova,
čím dál častěji
jsi se mnou
- jinak než dřív
se chováš.

I já cítím
v tvé blízkosti
sladké vzrušení.
Toužím po něžných
dotycích, mazlení.
- Celou mě pod svým
tělem schováš.
Sním a je to
k zbláznění.

Hezkou kytku pro Tě mám,
k tomu své srdíčko dám,
milovat Tě budu stále,
dneska, zítra i pak dále.

Ty jsi moje zlatíčko,
moje druhé srdíčko,
ty jsi moje potěšení,
nade které rovno není.

Tebe chci já už jen mít,
žít s tebou si umím představit,
denně píti doušky lásky,
to Ti slíbím bez nadsázky.

Havran na kříži světa sedící
k obloze noci hledící.
Otevři mi srdce Tvé,
já své pro Tebe otvírám.
Dej mi duši krásou oplývající,
já mou hříšnou nabízím.
Havraní píseň o lásce nešťastné,
jak lehký vánek noci mne probouzí.
Věnuj mi půvaby Tobě vlastní,
o kterých mé srdce básní.
Věnuj mi tělo Tvé spanilé,
ať mé není samotné.
Havraní plášť samotou zbarvený,
lesk jako věčnost odporný.
Staň se mou,
je tak těžké trpět samotou.

Utrhla jsem v sadu růži,
položila na tvou kůži...

Růže tak voněla,
a já si hned vzpomněla...

Že ráda tě mám,
za to srdce ti dám...

Blankytná modř očí Tvých,
ve snech mě denně provází,
slyším v uších Tvůj šťastný smích,
když v posteli jsme polonazí.

Noc bez Tebe je jako světa kraj,
stále vedle sebe potřebuju Tě,
Ty jsi můj malý soukromý ráj,
lásko, nezměrně miluju Tě!