Jak světlo na konci tunelu,
jako krásný hvězdný prach,
tak zasvítila tvoje duše,
v těch mých tmavých končinách.
Snad tam bude dlouho svítit,
snad nehodlá mě ihned zranit,
jepičím svým životem,
lásku, tu si nespletem.
Zas šťastná díky tobě jsem,
přijde mi to jako sen,
co bude se mi dlouho zdát,
nejlépe však napořád.
Vždy když blízko k tvým rtům mám,
víš, že nejsi na nic sám,
že tu máš mě a já tebe,
podívej se na to nebe,
jenom pro nás hvězdy svítí
celý život se v nich třpytí,
a ta jedna, blízko k nám,
má teď dveře dokořán.
Vpustí do nich příběh náš,
do kterých se tak zasníváš!