Verše

Každý máme svoje sny,
když se potom změní
ve všední dny,
je to potěšení.

Láska mě zanedbává,
pochybuji, že je pravá,
asi jsem si to jen myslela
a realitu vidět nechtěla...
To už se tak v životě stává.

Láska mi ukázala,
čeho jsem se vzdala,
když jsem ji přehlížela,
vrátit bych to chtěla.

až se zase v srubu sejdem
sotva se sem všichni vejdem
bude nás tu jako much
chybí nám jen čistej vzduch
přesto ale domů nejdem

budem brnkat dupat zpívat
dneska nikdo nesmí zívat
za oknem si vítr skučí
nám však oheň v krbu hučí
k ránu bude dohořívat

zapomenem na chvilenku
že je celý vesmír venku
na to co je dávno vžité
že je velmi důležité
míti plnou peněženku

Pokračování básničky

Srdce spokojeně bije,
když s miláčkem žije,
ale kdyby to tak nebylo,
asi by to srdce zabilo.

na světě jsem jen já a mé city
na chvíli tam patříš i ty
pak tu budu s city zase
pokořím se jiné kráse

Každý má svoji polovinu,
která mu pomůže ze splínu,
proto se vzájemně hledáme
a lásku si vyznáváme.

Srdce nám společně bijí,
vlastní život si žijí,
jsme navzájem propojení,
slastnější pocit není.

Nemám vůbec zdání,
co je milování,
ale teďka cítím,
že se snad vznítím,
tváře mám rudé,
on se mnou bude!

Kdo maže, ten jede,
dobře se vede
všem úplatkářům
a dalším lhářům.