Verše

Svět lásky mě láká,
kde se ten můj fláká,
už bych ho tu chtěla,
plno nápadů bych měla.

Samota se mnou hází,
někdo mi tu schází,
kdo mě rozveselí,
kam se všichni poděli?

Den pomalu končí,
ptáčkové se loučí,
oči klesají nízko,
krásný sen je blízko.

Nikdy nevěřila jsem,
jak potěšit dívku může
z lásky darovaná růže,
je to prostě sen.

Je krásné cítit
něco nadpozemského,
žárem se vznítit
z miláčka svého.

v Egyptě
ve kryptě
leží tam mumie
vzbudí se
nudí se
když do tmy hledí
sedne si
lehne si
žije či nežije
je to tvor
či netvor
čerti snad vědí
..-.

nezná svět
tisíc let
z komory nehne se
její duch
mrtvý vzduch
vůbec rád nemá
do dveří
udeří
do stěny opře se
zavzdychá
do ticha
hluchá a němá
.-

Pokračování básničky

láska je cit prokletý
dělá s námi přemety
myslíme si, cit to svatý
člověk je z něj pěkně sťatý

Mít jeden druhého
je něco nádherného
a já jsem jako blecha šťastný,
že je můj život díky ní krásný.

Láska nečekaně mě zasáhla přímo do srdce.
Tím zásahem něco pěkného ve mně vykvetlo,
co už dlouho nikdo neviděl.
Naše láska zatím jen kvete,
co bude dál, to rozhodne svět.

Myšlenky se plouží,
kde je ten, co touží
mou samotu jedním tahem
smazat a zemřít blahem...