Verše

v Egyptě
ve kryptě
leží tam mumie
vzbudí se
nudí se
když do tmy hledí
sedne si
lehne si
žije či nežije
je to tvor
či netvor
čerti snad vědí
..-.

nezná svět
tisíc let
z komory nehne se
její duch
mrtvý vzduch
vůbec rád nemá
do dveří
udeří
do stěny opře se
zavzdychá
do ticha
hluchá a němá
.-

Pokračování básničky

láska je cit prokletý
dělá s námi přemety
myslíme si, cit to svatý
člověk je z něj pěkně sťatý

Mít jeden druhého
je něco nádherného
a já jsem jako blecha šťastný,
že je můj život díky ní krásný.

Láska nečekaně mě zasáhla přímo do srdce.
Tím zásahem něco pěkného ve mně vykvetlo,
co už dlouho nikdo neviděl.
Naše láska zatím jen kvete,
co bude dál, to rozhodne svět.

Myšlenky se plouží,
kde je ten, co touží
mou samotu jedním tahem
smazat a zemřít blahem...

Místo v mém srdci
zaplnil,
místo na slunci
mi vydobyl.

Naprosto se milujeme
a svým srdcem malujeme
příběh, který nemá obdoby
a vydrží až do doby,
kdy svět přestane světem být
a nikdo ve vesmíru nebude žít.

Nic hezčího není
než letní seznámení,
horečku žhavých nocí
prožít s někým moci.

černá skla jsem koupil sobě
budou dobrá v letní době
na slunci už nemračím se
usmívat teď naučím se

díky vám má černá sklíčka
přestal jsem už mhouřit víčka
vrásky kolem očí mizí
nálada zas bude ryzí

je to jistě brýlí změnou
jež mi vždycky připomenou
u optika pěkné chvíle
když jsem zkoušel tyhle brýle

den se třpytí v modré kráse
mně v tu chvíli náhle zdá se
že se dívka přívětivá
ze sluníčka na mne dívá

když ti hledím do očí
hlava se mi zatočí
tento verš je zcela nový
je to pravda, možná, kdo ví?