Verše

po třebíči vítr fičí
na pepíka mařka křičí
ať z postele vyskočí
má kulaté výročí

dnes se bude slavit plesat
vždyť má přece sedmdesát
nech už bábo toho křiku
z postele já vstanu v mžiku

čert vem jazyk těmhle ženám
sklerózu já ještě nemám
nač se k tomu pořád vracet
však vím že mi není dvacet

gratulantů bude mnoho
trochu stárnu to je toho
možná stárnu možná mládnu
po schodech to dobře zvládnu

v borovině po rovině
někdy křepce někdy líně
šinu si to bez hole
jako voják do pole

nebojte se že se ztratím
vždy se domů k mařce vrátím
vzorný otec vzorný děda
nikomu mne mařka nedá

svět mne těší jako květ
nejsem přece ještě kmet
co nevidět to je marný
bude ze mne praděd švarný

Každý den
spokojeně usínám,
je to sen,
já ráda mám!

omrzelec

o lásce se pořád píše
často vede k veršování
jenom pro ni leckdo dýše
někdy vede k zruinování

světice

o lásce se nežertuje
píše jedna duše čistá
láska city posvěcuje
pro milence nebe chystá

vědec

já jdu na věc přísně logicky
na lásce nic tajného není
jev to čistě biologický
hormonů to vyplavení

věrný

láska je jen vzácně věrná
nejvěrnější já mám v bolu
když mi žití někdy zčerná
svoji lásku k alkoholu

Pokračování básničky

Nikdo nechce být sám
jak na řece opuštěný prám,
proto se vzájemně hledáme
a životní sílu si dodáváme.

Uvnitř srdce mám
pocit jako z medu,
vždy když usínám,
popsat to nedovedu.

Svět lásky mě láká,
kde se ten můj fláká,
už bych ho tu chtěla,
plno nápadů bych měla.

Samota se mnou hází,
někdo mi tu schází,
kdo mě rozveselí,
kam se všichni poděli?

Den pomalu končí,
ptáčkové se loučí,
oči klesají nízko,
krásný sen je blízko.

Nikdy nevěřila jsem,
jak potěšit dívku může
z lásky darovaná růže,
je to prostě sen.

Je krásné cítit
něco nadpozemského,
žárem se vznítit
z miláčka svého.