Verše

Je láska smyslem života?
Proč existuje samota?
Otázky se na mě valí,
hlavně chci ale vědět, zdali
ještě šanci máme,
když pro to něco uděláme.

Kdo to tady spinká?
Holčička malinká,
nádherná jako sen,
zdá se jí krásné jen.

Láska boří mýty,
rozkoší naplňuje,
nikdy není sytý
ten, kdo miluje.

Až láska ze světa zmizí
a budeme si všichni cizí,
potom konec světa bude,
zahubí lidi všude.

Když jsem psala tyhle řádky,
tak jsme byli kamarádky.
Je od tebe pěkně blbý,
že o mně furt šíříš drby.
Na to nemáš žádný práva!
Ty jsi vlastně děsná kráva.

Srdce příběh píše
jako z jiné říše,
je to fantastický,
chci už ho žít vždycky.

ten cit nepoznal jsem dosud
ty jsi, lásko, ten můj osud
tento citů hodokvas
do půl roku přejde zas

celé noci oslavuju
když se dobře zamiluju
piju na zdar věrné lásky
vždy na počest jiné krásky

Malou vzpomínku v srdci,
takový neurčitý pocit,
stále si uvnitř schovávám,
není mi lhostejný, přiznávám.

já se potmě bojím, nejdu ze stanu
jak to hochu děláš, když jdeš na stranu?

ref.: polepším se, nežli domů pudu
příště už já vzorný budu

já nesnáším ráno vodu, když je studená
tak si nadoj mlíko rovnou z vemena

mluvit sprostě, to je pro mne normální
z tebe bude jistě jednou mistr kanální

nemám věci na svém místě, to mě nebaví
kde máš sluhu? ty lenochu! ten to napraví

v kuchyni si mořit tělo, to já nemám rád
žádná škoda, budeš chleba žrát!