Verše

ten cit nepoznal jsem dosud
ty jsi, lásko, ten můj osud
tento citů hodokvas
do půl roku přejde zas

celé noci oslavuju
když se dobře zamiluju
piju na zdar věrné lásky
vždy na počest jiné krásky

Malou vzpomínku v srdci,
takový neurčitý pocit,
stále si uvnitř schovávám,
není mi lhostejný, přiznávám.

já se potmě bojím, nejdu ze stanu
jak to hochu děláš, když jdeš na stranu?

ref.: polepším se, nežli domů pudu
příště už já vzorný budu

já nesnáším ráno vodu, když je studená
tak si nadoj mlíko rovnou z vemena

mluvit sprostě, to je pro mne normální
z tebe bude jistě jednou mistr kanální

nemám věci na svém místě, to mě nebaví
kde máš sluhu? ty lenochu! ten to napraví

v kuchyni si mořit tělo, to já nemám rád
žádná škoda, budeš chleba žrát!

Zamilovaným život přeje,
uvnitř srdce je hřeje,
pořád si užívají,
starosti neznají.

Jsem šíleně zamilovaná,
nemůžu se dočkat rána,
až ho konečně uvidím
a celý den budu s ním.

Moje srdce touží
po sérii bouří
opět procitnout,
klidným mořem plout.

Každý máme svoje sny,
když se potom změní
ve všední dny,
je to potěšení.

Láska mě zanedbává,
pochybuji, že je pravá,
asi jsem si to jen myslela
a realitu vidět nechtěla...
To už se tak v životě stává.

Láska mi ukázala,
čeho jsem se vzdala,
když jsem ji přehlížela,
vrátit bych to chtěla.