Verše

Řeším různé záhady,
docházejí mi nápady,
svět je zkrátka složitý,
to dobře víme já i ty.

Ve svém srdci lásku mám,
nic dalšího nehledám.
Šťastná teď na světě jsem,
život se zdá jako sen.

Když se člověk zamiluje,
láska mu srdce rozmazluje,
život nový smysl dostane,
vášeň ve vzduchu zaplane.

Skrápí mě potem
přemýšlení nad životem,
člověka pořád udivuje,
složitostí překypuje.

Zajíček po dvorku skáká,
okradl právě sněhuláka
o výstavní mrkvičku,
nádherně má v bříšku.

Láska je kout
schovaný uvnitř srdce,
kam každý pustí
jen toho, koho chce.

Nemůžu si pomoci,
myslím na něj do noci,
zapomenout nejde
- doufám, že to přejde.

Zima mě moc láká,
postavím sněhuláka
a dám mu jméno Sam,
nebude nikdy sám.

A všechny černé myšlenky,
duše z hlavy vyhání,
jak neodbytné milenky,
jak pastýř ovce nad strání.

Když kroky tiše se v šeru topí,
když nad ránem se probouzíš,
všichni kolem jen klopí oči,
Ty tápeš ve tmě, jen blouzníš.

Svítá Ti ještě v podvečer
a půlnoc máš už v poledne.
Ten správný čas nenadešel.
Ztrácíš se, avšak přehledně.

V očích Tvých, jak v studnách bezedných,
strasti Tvé se odráží.
A v odrazech dnů posledních,
něco Ti chybí, něco překáží.

Pokračování básničky

Láska mé srdce naplňuje,
inu tak už to bývá,
když se člověk zamiluje,
cítím se tak živá!