Verše

Venku se čerti honí,
mraky tam slzy roní,
lepší je doma u krbu,
za uchem se podrbu.

Narodila se holčička,
nádherná jak růžička.
Její tělo miluji,
ale často taky chybuji.
Když se k tobě večer tisknu,
Vjetčinu si potom písknu.
Miluji tě moc, moc, moc,
promiň, ale nemůžu si pomoct.
Chtěl bych s tebou být už navždy,
jestli nechceš, klidně zařvi.
Moje srdce patří tobě,
miluji tě a to hodně.

Svět se stal pro mě snem
počínaje zázračným dnem,
kdy jsme na sebe narazili
a poprvé jsme se políbili...

Svět se změní v sen
jakýkoliv den,
kdy jsem se svým milým.
A bez něho šílím.

Kdysi jsem milovala
a své srdce darovala.
Pak to náhle skončilo.
Od té doby jen hledám,
ale srdce pořád nemám,
ačkoliv by mě zachránilo.

Dívám se, jak jí to ohromně sluší,
jsem tady jeden z tisíce,
přesto ji miluji víc, než kdo tuší,
v mém srdci je stálice.

Kdybych neměl fantazii,
tak už hlavou o zeď biji,
svět by ztratil svoje kouzlo,
všechno by do šedi sklouzlo.

Toužím, kroužím,
jdu vstříc loužím,
z nebe vodopád lije.
Každopádně
mám se parádně,
moje srdce zas žije.

Šlehají ve mně plameny,
to je vášeň,
ze srdce mi padají kameny,
život je báseň.

Klečím na kolenou,
lásku mám před sebou,
srdce se mi zachvívá,
proč se na mě nedívá?