Verše

Čekám na tebe, moje milá,
abys se mnou navždy žila,
abys dala smysl mým dnům
a pomohla na světlo snům.

Historie nás naučila,
že vždy tu válka byla.
Tak snad to zvěrstvo přestane
a dlouhé období míru nastane.

Venku se čerti honí,
mraky tam slzy roní,
lepší je doma u krbu,
za uchem se podrbu.

Narodila se holčička,
nádherná jak růžička.
Její tělo miluji,
ale často taky chybuji.
Když se k tobě večer tisknu,
Vjetčinu si potom písknu.
Miluji tě moc, moc, moc,
promiň, ale nemůžu si pomoct.
Chtěl bych s tebou být už navždy,
jestli nechceš, klidně zařvi.
Moje srdce patří tobě,
miluji tě a to hodně.

Svět se stal pro mě snem
počínaje zázračným dnem,
kdy jsme na sebe narazili
a poprvé jsme se políbili...

Svět se změní v sen
jakýkoliv den,
kdy jsem se svým milým.
A bez něho šílím.

Kdysi jsem milovala
a své srdce darovala.
Pak to náhle skončilo.
Od té doby jen hledám,
ale srdce pořád nemám,
ačkoliv by mě zachránilo.

Dívám se, jak jí to ohromně sluší,
jsem tady jeden z tisíce,
přesto ji miluji víc, než kdo tuší,
v mém srdci je stálice.

Kdybych neměl fantazii,
tak už hlavou o zeď biji,
svět by ztratil svoje kouzlo,
všechno by do šedi sklouzlo.

Toužím, kroužím,
jdu vstříc loužím,
z nebe vodopád lije.
Každopádně
mám se parádně,
moje srdce zas žije.