Verše

Dívám se, jak jí to ohromně sluší,
jsem tady jeden z tisíce,
přesto ji miluji víc, než kdo tuší,
v mém srdci je stálice.

Kdybych neměl fantazii,
tak už hlavou o zeď biji,
svět by ztratil svoje kouzlo,
všechno by do šedi sklouzlo.

Toužím, kroužím,
jdu vstříc loužím,
z nebe vodopád lije.
Každopádně
mám se parádně,
moje srdce zas žije.

Šlehají ve mně plameny,
to je vášeň,
ze srdce mi padají kameny,
život je báseň.

Klečím na kolenou,
lásku mám před sebou,
srdce se mi zachvívá,
proč se na mě nedívá?

Láska je životní styl,
s ní teprve člověk žije,
kdo někdy zamilovaný byl,
ví, jak správně srdce bije.

Kdo mé srdce utěší?
Necítím se nejlepší,
už hodně dlouhý čas.
Snad zamiluji se zas.

Láska a důvěra
jsou propojené,
vytvoří spolu
srdce spokojené.

Myslím jen na tebe,
to je pravdivé,
nemyslím na jiné,
jen jak jsem zase u tebe.

Nad láskou naší ostatní bdí,
a vůbec nevědí, co je na ní tak brilantní.
Na to lehce jim odpovím,
nic než milovat osobu, se kterou svou lásku sdílím.

Každá naše společná chvíle je úžasná,
a nikdy není nudná,
tvé oči vždy září tak moc, že se v nich vždy ztrácím
a ty máš nade mnou veškerou moc.

Miluji tě každou chvíli a nechci tě ztratit.

Láska je jistě báječná věc,
ale nelíbí se mi její konec.
Pánbůh by to mohl nějak vymyslet,
aby s koncem lásky nekončil i svět.