Verše

Tenhle pokus nevyšel,
šťastný konec nepřišel,
mému srdci vládne dál
samota, jsem její král.

O lásce toho nevím mnoho,
ale když má člověk šanci,
tak říkám: Jen do toho!
Všichni jsme uvnitř kanci.

Láska se mnou zametá...
A co třeba támhleta?
Krásná, milá od pohledu,
oslovit ji však nedovedu!

Láska nový smysl dala
celému mému životu,
co bylo špatné, vzala,
už nevzpomenu samotu.

Život se stále mění
a nic na světě není
stoprocentní jistota,
proto žij den za dnem,
nikdo neví, jak dopadnem,
zda nepohltí nás prázdnota.

Na pohled nádherná a krásně voní
tak natáhneš ruku a zatoužíš po ní
jsou jich tu tisíce ale ty je nevnímáš
jelikož jenom tuhle uchovanou v mysli máš

Tvá touha nutí tě vlastnit tu krásu
vidíš v ní ze své samoty spásu
prudká bolest a krůpěje krve
však ty po ní toužíš stále jak prve

Nutí tě znovu a znovu riskovat zranění
pak možná pochopíš že se nic nezmění
pochopíš že každá růže své trny mívá
a že láska se někdy za velkou bolestí skrývá

Na lásku se neumírá,
i když v srdci díra
může zůstat bezedná.
Důležitá je snaha
a dostatečná odvaha,
pak každý šanci má.

O lásce se hodně píše,
ale když na vás dýše,
to slovy nevyjádříte,
jen uvnitř to cítíte.

Došlo mi, že je ta pravá,
jen ona mému srdci dává
přesně to, co potřebuje,
nikoho jiného už nemiluje.

O pravé lásce koluje mnoho mýtů,
každý druhý na ni nevěří tu,
ale já uvnitř srdce dobře vím,
že existuje a svůj sen si splním.