Verše

Když se člověk zamiluje,
láska ho uvnitř naplňuje
a svět je kvetoucí zahrada,
kde žádná buňka nestrádá.

Byla to láska
a přímo skvělá,
vyrostla vráska,
co jsem osamělá.

Proč zrovna ona,
Samara Morgan měla
tak těžký život,
chudák holka.

Macecha ji nenáviděla,
později i otec nepravý.
Ale o ní každý ví,
že ona nikdy nespí.

Byla krásná, byla skvělá,
patřila jí má duše celá
a taky celé moje srdce,
škoda že už mě dál nechce...

Na lásku sázím,
za hlavu házím
všechny pochybnosti,
smutku zamávám,
odteď přestávám
zabývat se minulostí.

Snažím se vždy vyhrávat,
strach najevo nedávat,
stavět se k věcem čelem
a není na světě celém
žádné přání zbožné,
co bylo by nemožné.

Oba už to dobře víme
- nikdy víc se nespatříme,
hryžu si nehty bezděčně,
stačil jediný den,
aby skončil sen,
který měl trvat věčně...

Svět lásky je tajemný,
nikdo ho dokonale nezná,
ale taky je příjemný
a láska moc líbezná.

Láska pro mou mysl
v tomhle opojení
dává jedině smysl,
nic lepšího není.

Obmotal jsi mé srdce neviditelnou pavučinou
Avšak ty nejsi ten kdo mě do ní motá
To že nemohu z ní ven je jen mojí vinou
Já jsem ta kdo se k tobě stále poutá

Jsem chycená svými city jako moucha v síti
Snažím se dostat ven ale srdce nedovolí
Má touha navzdory nebezpečí s tebou býti
Vylétnout na svět mi má láska nepovolí