Verše

Z mého života
zmizela konečně
ta prokletá samota,
cítím se báječně.

já a moje čtyři stěny

hořkosladký život máme

pláčem do cukrové třtiny
krátím si své volné chvíle

pošlu kyslík z mojí hlavy
v krátké horní duté žíle
pro trávu a jdeme slavit

zkrátka mír a láska... amen

Na mou lásku nic nemá,
bez ní bych byla němá,
mé srdce by nebylo,
nic ve mně už nežilo.

Původně býval to úplný ráj
obilí zraje a děcka si hrají
slunce se rozlévá po širém kraji
no prostě krása, no woman, no cry
zůstávám v klidu, jen dech se mi tají
namísto lihu piju hořký čaj
jdu si hrát do stohu, sirky mi dají
na světě, kde lidé neumíraj

Byl jsem rád a nejsem,
nevím, kudy jdem,
ale správná cesta
je jen jedna ze sta
a tahle to rozhodně není,
naši lásku jen plení.

Studnice naší lásky
zdá se býti bezedná,
hladím její vlásky
a ona je navždy má.

Láska změnila mé srdce,
žádnou jednorázovku nechce,
touží po někom stálém,
touží po tom pravém.

Stále jsme nedošli na konec duhy
výprava za hrncem zlata... den druhý
jediná šance
vzít úvěr v bance
posedlost bohatstvím, nakonec dluhy

utrácet umíme... prachy jsou v prachu
běž si je vydělat do práce, brachu
pohlcen mamonem
prober se... a honem
peněz se nenajíš... jsou jenom na chuť

Miloval jsem celou duší,
svoje srdce jsem jí dal,
ona to však těžko tuší,
vůbec nevšímá si mě dál.

V ten den, kdy jsme se poznali,
já pocítil ráj,
to jsme nikdo dosud neznali,
jen zamilovaní znaj.