Verše

Tak už dost, nejdražší lásko, takhle to dál nejde,
mysleli jsme, že to zvládnem a naše bolest přejde.
Že budem silní, že zvládnem to s rodinou,
ale tebe to táhne za mnou a mě zas za Tebou.

Chceme se milovat, divoce i něžně,
ale nechcem ublížit, ty muži a já své ženě.
Cítíme to oba, ten chtíč v nás obou buší,
tak zavíráme oči, zacpáváme si uši.

Jak gejzíry lávy, co ze sopky se syčením vylétly,
našli jsme se po letech a naše osudy se propletly.
Že tě vroucně miluji, tím jsem si už jistý,
nejsou to jen prázdná slova a popsané listy.

Pokračování básničky

Nemůžu vůbec spát,
pořád na ni musím vzpomínat.
Kde udělal jsem chyby,
proč změnila názor v jediné chvíli.
Řekl jsem ta dvě slova moc brzy,
cítil jsem to tak, a teď mě to mrzí.
Čeho se lekla,
proč stop našemu vztahu řekla.
Viděl jsem v ní něco víc než přítele,
viděl jsem v ní člověka,
kterého bych chtěl mít na vždy u sebe.
Budu doufat, že se vrátí zpět
a já se jí budu moci dotýkat
a do ouška jí ta slova pět.
Miluju tě, beruško má,
a v mém srdci jsi jediná.

Láska na první pohled je tak krásná...
proč jen je obvykle jednostranná...
a tak nezbývá než věřit...
že jednou potkáš toho pravého
a i ty pro něj budeš ta pravá...

Přeji ti ze srdce,
aby jsi měla po ruce
člověka, co tě má rád,
člověka, kterého můžeš milovat.
Já tím člověkem chvíli byl
a nikdy za nic bych ty chvíle s tebou nevyměnil.
Teď už nejsem v tvojí blízkosti
a mé srdíčko trpí úzkostí.
Pořád tě v srdci cítím
a vedle sebe vidím.
Už jsou to dva měsíce, co jsi řekla, že dál NE,
už jsou to dva měsíce a mé srdce tě stále miluje.
Nevím, co s tím udělat mám,
nechci zůstat bez tebe sám.
Ty teď šťastná jsi a to mě těší,
ale z druhé strany mě to děsí.
Myslel jsem, že jsi ta pravá,
v smskách jsi to tak psala!
Pak jsi svůj názor změnila
a k bývalé lásce jsi se vrátila.
Ať Vám to klape, jak nejvíc to jde,
ať tě ten dotyčný jako já miluje.
Já se s tím možná vyrovnám
a pokud ne, tak zůstanu navždy sám.
Lásko!

Letní prázdniny
v kruhu rodiny
a s nejlepšími přáteli
letos jsme měli.
Co na tom, že jsme byli doma,
hlavně, že vládla pohoda,
celkově vzato,
stálo to za to.

Mám tě ráda!
Ta slova pořád psala.
Pak přestala psát
a já se lek, co mohlo se jí stát!
Nebylo to nic vážného,
našla si nového známého.
Teď ze mě prý je jen kamarád.
Mám tě ráda! Teď jemu začala psát!

Těším se už moc
na zítřejší noc,
až s tebou budu
a zabijeme nudu.
Zatím si nech hezky zdát,
já už půjdu taky spát.

Kde je ten krásný včerejšek,
kdy zvedal jsem tě do výšek,
kde je to krásné počasí,
ten déšť jak ti padal na vlasy.
Držel jsem tě v náručí,
foukal vítr a já se ti díval do očí.
Ani vítr, ani kapky deště jsme nevnímali,
v obětí jsme tam spolu stáli.
Líbal jsem rty tvoje,
ty jsi hladila vlasy moje.
Pak zavřel jsem oči
a přál si, ať nikdy to neskončí.
Když jsem je opět otevřel,
stál jsem tam sám, a smutkem oněměl.
Byl to včerejší den,
krásný a výjimečný sen.

Láska je bolest, láska je snění,
je krásná jak andělské pohlazení.
Je to radost, starosti i žal,
je to cit, co lidem bůh dal.
Je jako růže, trny a květy,
jsou to dva roztodivné světy.
Dokáže milovat, dokáže zabít,
umí ty nejhezčí city zranit.
Život bez ní byl by hřích,
je jako jízda na saních.
Ten, kdo bez ní život žije,
je jak vinař, co vodu pije.

Láska je důvod, proč tu být,
s láskou by měl každý žít,
svět se hned hezčí zdá,
když jeden druhého má...