Verše

Jsme u sebe tak blízko a přesto nekonečně vzdálení,
jak veliká je vzdálenost mezi zemí a hvězdami.
Být v těsné blízkosti a nemoci tě políbit,
ten kalich hořkosti si musím až do dna vypít.

Mluvit nemusíme, stačí, když se naše oči setkají,
tep srdce prudce vyskočí, však ruce máme svázané.
Naše dušičky k sobě cestičku hledají
a my chceme poznat to, co nám bylo zakázané.

Pokračování básničky

Zkazil jsem, co jsem mohl,
ty city, co byly v nás,
krutě jsem Tvé srdce zranil,
snad vyléčí to lékař ČAS.
Naše plány byly krásné,
já však nedokázal soukromí chránit,
vzpomínky nám zůstanou,
já nechci za sebou mosty pálit.

Jednou se zase setkáme,
cítím to stejně jako TY,
políbíme se hluboce
a nebudem už dělat drahoty.
Budem se milovat,
jak byl by konec světa,
MILUJ MĚ,
to byla tvoje věta.

Proč?
Pro slepičí kvoč!
Cože?
Vidličky a nože!

Já nehledal jsem vilnou ženu
pro flirt a ukrácení dne.
Utišení na tvém klíně
pro srdce žádal neklidné.
Den a noc touhou přesycená,
vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že na tvůj příchod čekala.
Stydím se nyní za své činy.
Chvěji se vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je již nezlomím,
že ani jednu noc nebudeš mojí,
zoufalý výkřik mou hlavou zní.
V mé krvi žádost tvého těla zpívá,
zatáhni drápky, ty má kočko divá,
a mojí lásce buď milostivá.

V očích tvých se leskne vůně durmanu
a tvé dlaně svěží, jak vítr po ránu,
vlasy tvé visí přes ramena,
ale já se ti dívám na kolena.
Jen jeden polibek a pak už nic,
dívám se ti na střevíc.
Nic nenapadá mě teď,
ty, lásko, také na mě hleď.
Květy jabloní v zahradě vadnou,
ty jsi tou láskou krásnou a vnadnou.
Vzbuď se, má paní, dokud jsi krásná.
Dostatek spánku čeká nás v hrobě.
Vzbuď se, má lásko, a vezmi mě k sobě.

Když se řekne „Ty jsi vůl”,
nic si z toho nedělej.
Znamená to, že jsi cool.

Ten, kdo říká: „Klaus je pánem!”
si asi spí na uchu,
protože když ho Bůh tvořil,
měl mozkovou poruchu.

Každodenně po poledni
Venca z lože vstane si,
já být jeho bodyguardem,
mám permanentní depresi.

Pokračování básničky

Osud je jak ruleta,
kulička se rychle točí,
někomu úsměv na tváři rozjasní,
někomu dá slzy do očí.

Vsadil jsem všechno na jedno číslo,
uzavřel životní sázku,
nevím, co mě k tomu činu vedlo,
dal jsem všanc největší lásku.

Pokračování básničky

Připadá mi to jako včera,
když oddala ses mi poprvé celá.
Byl to ten nejkrásnější den,
jaký jsem si mohl přát jen.

Buď veleben tvůj hustý vlas,
v slunci plane, září nad topas,
leskne se a svítí.
Víc vůní v něm než v jižní noci je,
víc jisker než na obloze hvězd,
jak lilie kmitá jím tvůj bílý vaz.
Nech mě u tvých nohou věčně snít,
tvůj vlas hladit je lepší než víno pít.
Fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem tká ti diadém,
kmitá ve stínu dlouhých řas,
ten tvůj krásný dlouhý vlas.
Své srdce, plné písní na tvůj vlas ti podávám.
Chtěj milostivá býti.
Tvůj hladit vlas je lepší než víno píti!