Verše

Jsem připravená na tvé rty,
whisku v kavárně mi nalej ty
a já ji na ex vypiju,
ne z ní, ale z tebe se opiju.

Tvýma očima se chci opít
a ty se opij mými, nejsladšími,
já vím, že jsi muž,
vezmi si mě, nejdřív mě polib a pak... už...

Nastal čas strachu a děsu,
Halloween je zase tady,
děti chodí v kostýmu,
u dveří koledují a čekají dary.

Náš chleba si dej,
ač je trochu nahnilej,
chutná přímo prímově,
zaběháš si suprově.

Jdu spát, uléhám,
vidím Tvůj úsměv, Tvé mandlové oči,
zamyslím se a svět se se mnou jak kolotoč točí.
Tvá včerejší slova mě bodala, drásala moje tělo,
to mluvil Tvůj rozum, srdce by to tak říci neumělo.
Nevěděli jsme o sobě víc než dvacet let,
takže když se rozloučíme, nezboří se svět.
Necháme se unášet na křídlech fantazie,
to, co bylo rozbité, se už víc nerozbije.
Rozum nám oběma říká: Tak dost, pozor, stát.
Ale naše srdce mají volný letmý pád.
Můžeme si stokrát říkat, máme rodinu svou,
ale naše srdce tlučou jinou muzikou.
Zapomenout na Tebe, to řekne se tak lehce,
mozek, ten by zapomněl, ale srdce nechce.
Život a osud nám naplánoval jiný jízdní řád,
tak nebudem přehazovat výhybku
a necháme to spát.
Těžko mi bude nějakou dobu, to nebudu Ti lhát,
ale bude navždy platit,
co z vojny psal jsem Ti nesčetněkrát,
tahle věta poslední:
LÁSKO, MÁM TĚ RÁD.

Nevím, co se to děje,
vše se kolem mě jen mele.
Já nic neřešim,
jen za svým si stojim.
Pak objeví se holka, která vše otočí,
a mé myšlenky se na ni zaměří.
Jdu s ní ven a krásné chvíle prožiju,
je nádherná a na fejsu jí chat spamuju.
Přirostla mi k srdíčku,
a já na ni nepřestávám myslet ani chviličku.
Chci s ní ven, protože ji miluju,
vše se pokazí a já toho lituju.
Bohužel stále na ni myslim,
a nikdy si to nerozmyslim. :( :(

Po pláži bez hranic spolu jdeme,
za ruku se při tom držíme,
ze společných chvil se radujeme,
náš největší poklad střežíme.
Tím pokladem není nic jiného
než naše láska.

Život běží jak splašený kůň,
co utrhl se z ohrady,
za sebou nechává radost i smutek,
utíká do rajské zahrady.
Chtěl bych ho chytit a zkrotit toho hřebce,
on je však divoký a chytit se nechce.
Mizí za obzorem, prchá mi do dálky,
chci ho navlíknout na nit jak roztrhané korálky.
Až budou všechny navlíklé, uzavřít tu nitku,
jít do letních lučin, natrhat Ti kytku.
Kopretiny žlutobílé sluníčko připomenou,
ale zato chrpy modré, to je nebe nade mnou.
Rudé vlčí máky zamilovanost a lásku hlásají,
potom tu kytku svážu luční travou
a rozběhnu se po kraji.
Budu utíkat vstříc dalším dnům,
vstříc lepší budoucnosti, nesplněným snům.
Život prchá jak vlna v mořském příboji,
je však tak krásný a žít ho za to stojí.

Krásné je mít rád,
krásné je milovat,
a nejkrásnější ze všeho
je být u svého milého.

V srdci tě stále mám
a vůbec nic s tím nenadělám.
Stále tě miluji,
i když si to zakazuji.
Nevím, jak dostat tě z hlavy ven,
přeji si, aby to byl jen pouhý sen.
Ten sen, co s nocí přichází
a s ránem zase odchází.
Sen to ale není.
Je to realita,
která se tě taky týká.
Ty víš, co k tobě cítím,
i to, že na tebe stále myslím.
Tak proč s tím nic neděláš
a jen se mi tajně vysmíváš?
Jeden důvod řekni mi
a navždy tě nechám na pokoji!

Druhá polovina srdce
už mě nechce.
Moc mi schází.
S půlkou srdce
nežije se lehce,
tak proč odchází?