Verše

Já nehledal jsem vilnou ženu
pro flirt a ukrácení dne.
Utišení na tvém klíně
pro srdce žádal neklidné.
Den a noc touhou přesycená,
vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že na tvůj příchod čekala.
Stydím se nyní za své činy.
Chvěji se vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je již nezlomím,
že ani jednu noc nebudeš mojí,
zoufalý výkřik mou hlavou zní.
V mé krvi žádost tvého těla zpívá,
zatáhni drápky, ty má kočko divá,
a mojí lásce buď milostivá.

V očích tvých se leskne vůně durmanu
a tvé dlaně svěží, jak vítr po ránu,
vlasy tvé visí přes ramena,
ale já se ti dívám na kolena.
Jen jeden polibek a pak už nic,
dívám se ti na střevíc.
Nic nenapadá mě teď,
ty, lásko, také na mě hleď.
Květy jabloní v zahradě vadnou,
ty jsi tou láskou krásnou a vnadnou.
Vzbuď se, má paní, dokud jsi krásná.
Dostatek spánku čeká nás v hrobě.
Vzbuď se, má lásko, a vezmi mě k sobě.

Když se řekne „Ty jsi vůl”,
nic si z toho nedělej.
Znamená to, že jsi cool.

Ten, kdo říká: „Klaus je pánem!”
si asi spí na uchu,
protože když ho Bůh tvořil,
měl mozkovou poruchu.

Každodenně po poledni
Venca z lože vstane si,
já být jeho bodyguardem,
mám permanentní depresi.

Pokračování básničky

Osud je jak ruleta,
kulička se rychle točí,
někomu úsměv na tváři rozjasní,
někomu dá slzy do očí.

Vsadil jsem všechno na jedno číslo,
uzavřel životní sázku,
nevím, co mě k tomu činu vedlo,
dal jsem všanc největší lásku.

Pokračování básničky

Připadá mi to jako včera,
když oddala ses mi poprvé celá.
Byl to ten nejkrásnější den,
jaký jsem si mohl přát jen.

Buď veleben tvůj hustý vlas,
v slunci plane, září nad topas,
leskne se a svítí.
Víc vůní v něm než v jižní noci je,
víc jisker než na obloze hvězd,
jak lilie kmitá jím tvůj bílý vaz.
Nech mě u tvých nohou věčně snít,
tvůj vlas hladit je lepší než víno pít.
Fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem tká ti diadém,
kmitá ve stínu dlouhých řas,
ten tvůj krásný dlouhý vlas.
Své srdce, plné písní na tvůj vlas ti podávám.
Chtěj milostivá býti.
Tvůj hladit vlas je lepší než víno píti!

Bylo jedno prasátko,
najedlo se zakrátko,
mělo velký apetit,
taky bych ho chtěl mít,
to vykrmené prasátko.

Otevři oči, země se točí,
déšť se ti vkrádá do vlasů,
prší, má milá, nespěchej,
ještě se chvíli pokochej,
pohledem z okna na ty kapky,
je brzké ráno šedivé,
slunce v nedohlednu
a já závidím přikrývce,
že objímá tvé pružné tělo,
které na lásku zapomnělo.
Vlasy máš krásně na polštáři,
oči ti ještě tak nezáří,
probuď se, lásko, už je den
a my nikam spolu nepůjdem...

Ležíme spolu na pestrobarevné posteli
ze spadaného listí,
jsme tak dětinsky naivní,
tak krásní a andělsky čistí.
Ruce do sebe splétáme,
srdíčka nám divoce buší,
bude něco dál?
To jen osud ví a Bůh tuší.

Kolem nás spousta rozházených svršků,
jsou tu dvě nahá těla,
ďábel ti sladce šeptá,
dej mu kousnout do jablka poznání,
dej mu ochutnat
to krásně sladké a zakázané ovoce,
avšak v dálce slyšíš
varovný a tichý hlas anděla.

Pokračování básničky