Verše

Sluníčko svítí,
ve vlasech má kvítí,
vzduch láskou voní.
Je moje jediná,
s ní vše končí i začíná,
jsem tu jen pro ni.

Chtěl bych poznat, jaké to je,
když se srdce bezhlavě zamiluje.
Kde je teď asi má kráska?
Co chybí mi, nazývá se láska.

Písčitá pláž, na ní postava,
nymfa snad či mořská kněžna,
z mořských vln zrozená
nebo římským kameníkem z mramoru tesaná.

Stojí tu symbol krásy,
andělské stvoření,
znamení příštího lidského zrození,
její nádheru ne každý ocení.

Chci jít blíž a dotknout se toho zázraku,
je krásná jasná obloha, nebe bez mraků,
ještě malý krůček, téměř se jí dotýkám,
rozrušením se rdím, vůbec nedýchám.

Pokračování básničky

Vločka za vločkou z nebe padá,
mám Tě rád,
po klávesnici mé prsty tancují,
úžasný to prstoklad.
Vločka za vločkou z nebe padá,
máš i ty mě tak ráda?

Soumrak na krajinu padá,
já však večery mám ráda,
červánky jsou přeci tak krásné,
a potom ty hvězdy jasné...
Jako v nejkrásnějším snu
cítím se vždy na konci dnu.

Co může víc jeden druhému dát,
než mít ho opravdu, upřímně rád?

Po pláži se spolu procházíme,
svěží závan větru cítíme,
starosti jsou daleko na dně moře,
užíváme si slunce a je nám dobře.

Jsi má hvězda,
která celou noc září,
můj nejšťastnější
den v kalendáři.

Jsi má radost,
kterou už teď nemám,
má životní múza
a já se jí nevzdám.

Jsi sen,
který pořád sním,
nádherný verš,
nad kterým přemýšlím.

Pokračování básničky

Svlékni si košilku, lásko moje,
do rána bílého daleko je,
do rána daleko, k tobě kousek,
je krásné, když dva lidi milujou se.

Líbám tvé tělo čarovné, hladím tvoje vlásky,
v povzdálí zpívají Petr a Iveta Knoflíky Lásky.
Miluji Tě hodně moc, a ty to moc dobře víš,
ale cesty osudu ani já, ani ty nezměníš.

Milování je radost, milování je strach,
je to dlouhá bílá linka,
je to útěk do neznáma,
je to nejkrásnější květinka,
ta opojná vůně KONVALINKA.

Počítač, to je hnusná věc,
škodí očím a dělá děs,
však děti na něm hrají hry
a pouštějí si pohádky.