Verše

Přeji ti ze srdce,
aby jsi měla po ruce
člověka, co tě má rád,
člověka, kterého můžeš milovat.
Já tím člověkem chvíli byl
a nikdy za nic bych ty chvíle s tebou nevyměnil.
Teď už nejsem v tvojí blízkosti
a mé srdíčko trpí úzkostí.
Pořád tě v srdci cítím
a vedle sebe vidím.
Už jsou to dva měsíce, co jsi řekla, že dál NE,
už jsou to dva měsíce a mé srdce tě stále miluje.
Nevím, co s tím udělat mám,
nechci zůstat bez tebe sám.
Ty teď šťastná jsi a to mě těší,
ale z druhé strany mě to děsí.
Myslel jsem, že jsi ta pravá,
v smskách jsi to tak psala!
Pak jsi svůj názor změnila
a k bývalé lásce jsi se vrátila.
Ať Vám to klape, jak nejvíc to jde,
ať tě ten dotyčný jako já miluje.
Já se s tím možná vyrovnám
a pokud ne, tak zůstanu navždy sám.
Lásko!

Letní prázdniny
v kruhu rodiny
a s nejlepšími přáteli
letos jsme měli.
Co na tom, že jsme byli doma,
hlavně, že vládla pohoda,
celkově vzato,
stálo to za to.

Mám tě ráda!
Ta slova pořád psala.
Pak přestala psát
a já se lek, co mohlo se jí stát!
Nebylo to nic vážného,
našla si nového známého.
Teď ze mě prý je jen kamarád.
Mám tě ráda! Teď jemu začala psát!

Těším se už moc
na zítřejší noc,
až s tebou budu
a zabijeme nudu.
Zatím si nech hezky zdát,
já už půjdu taky spát.

Kde je ten krásný včerejšek,
kdy zvedal jsem tě do výšek,
kde je to krásné počasí,
ten déšť jak ti padal na vlasy.
Držel jsem tě v náručí,
foukal vítr a já se ti díval do očí.
Ani vítr, ani kapky deště jsme nevnímali,
v obětí jsme tam spolu stáli.
Líbal jsem rty tvoje,
ty jsi hladila vlasy moje.
Pak zavřel jsem oči
a přál si, ať nikdy to neskončí.
Když jsem je opět otevřel,
stál jsem tam sám, a smutkem oněměl.
Byl to včerejší den,
krásný a výjimečný sen.

Láska je bolest, láska je snění,
je krásná jak andělské pohlazení.
Je to radost, starosti i žal,
je to cit, co lidem bůh dal.
Je jako růže, trny a květy,
jsou to dva roztodivné světy.
Dokáže milovat, dokáže zabít,
umí ty nejhezčí city zranit.
Život bez ní byl by hřích,
je jako jízda na saních.
Ten, kdo bez ní život žije,
je jak vinař, co vodu pije.

Láska je důvod, proč tu být,
s láskou by měl každý žít,
svět se hned hezčí zdá,
když jeden druhého má...

Zničit někomu život je lehká věc,
stačí se mu podívat do očí
a říci - už tě nemiluji, je konec.
Je to jako, když do Vás někdo nůž vrazí,
je to jako, když Vás někdo do propasti srazí.
Padáte pořád dolů,
v hlavě máte vzpomínky na ni a po lásce touhu.
Dlouho se odvaha buduje,
než Vám do očí řekne, že Vás miluje,
pak pár vteřin stačí
a vy jste o lásku v srdci lehčí.
Zkuste žít se srdcem prázdným,
každý den se probouzíte s pocitem strašným.
Řikáte si - muselo se to stát?
Dám Vám radu!
Stačí mít kamenné srdce a nemilovat!

Když je tvé srdce zmatené
a vzduch tak krásně voní,
pak láska to nejspíš je,
třeba ta o mně a o ní.

Čas utíká, čas se nezastaví,
je jak dům, co bez rukou se nepostaví.
Už nejsme ty děti, co jen pro radost žily,
je nám pár let navíc, i vrásky přibyly.
Mně zhrubl hlas a narostly vousy,
tys vyrostla do světské krásy.
Chtěli jsme společně životem plout,
ale osud nám přichystal jinačí pouť.
Ten osud nás rozdělil, teď naše duše spojuje
a každý z nás svůj vnitřní souboj bojuje.