Verše

Bolí mě srdce,
žít se mi nechce...
láska mě opustila...
nebo snad ani nebyla?
Svět je složitý,
a snad já i ty
v jiný dimenzi
jsme pořád my.
Jsem z toho zmatená,
pláč konce nemá...
kde jen jsi?
Chybíš mi :-(

Tanči, zpívej,
neohlížej se na zábrany,
Je tu přeci léto,
čas lásky a dobré nálady.

Zmizel jsi,
usnul jsi,
spánkem tvrdým už na věky,
zrovna byly mé narozky.
Sice jsem Tě poznala,
po Tobě prázdná stopa v srdci mém zůstala,
vzpomínku čas už odvál,
smutek a žal ale zůstal.
Malá jsem tehdy byla,
svět nechápala,
teď lituji, že jsem na Tebe zapomněla.
Jsem trošku šťastná,
protože dědeček můj jsi byl,
a já na chvíli vnučka tvá,
vážím si těch málo chvil...
Na Tebe ráda vzpomínám,
na bolest hodně pomalu zapomínám.

Rok a den
neměla jsem krásný sen,
co odešel ten,
kterého mám ráda jen.
Proč jsi mě, lásko, opustil?
Pořád se v duchu ptám...
Proč tohle bůh dopustil?
Vždyť pořád ráda tě mám...

Rákoska bouchla o lavici,
probudila všechny spící,
rákoska bouchla o učitelský stůl,
ten učitel je vůl,
bumtarata, bum, bum, bum,
on si rozlil rum!

Zajíc, ten měl kliku,
dostal se do smyku
a skončil s autem v seně,
rovnou na mně, zatraceně.

Důvěra je jako květina,
lehce se zašlapává
a hrozně těžce
se pěstuje...
Važ si jí,
opatruj jako duši,
když ji ztratíš,
teprve pochopíš,
jak vzácný dar jsi měl,
a už si nevzpomeneš, kdes ho zapomněl.
Proto tenhle dar,
který by hned každý bral,
nikomu nedávej, nepůjčuj
a dobře opatruj.
Pamatuj:
Nikomu něvěřit
a všem věřit
je chyba
úplně stejná.

Milovat je tak krásné...
Tak proč láska zhasne?

Mám poslední přání,
už nespatřím svět tak krásný.
Všem svým blízkým,
všem mým milovaným,
všem přátelům věrným
přeju štěstí
a hodně zdraví...
Nikdy nezapomeňte,
co a kdo jste!
Nezapomínejte
na své přátele!
Jashin a Bůh
vás ochraňuj!
TO je přání mé,
mé jediné!

Granát bouchl v ulici,
vyplašil i slepici.
Granát bouchl před domem,
zítra tu už nebudem.
Bumtarata, bum, bum, bum,
rozbořili celý dům!