Verše
Kategorie
reklama
Jsme u sebe tak blízko a přesto nekonečně vzdálení,
jak veliká je vzdálenost mezi zemí a hvězdami.
Být v těsné blízkosti a nemoci tě políbit,
ten kalich hořkosti si musím až do dna vypít.

Mluvit nemusíme, stačí, když se naše oči setkají,
tep srdce prudce vyskočí, však ruce máme svázané.
Naše dušičky k sobě cestičku hledají
a my chceme poznat to, co nám bylo zakázané.

Chci tě líbat, milovat tě svou horoucí láskou,
jsi pro mě, a vždy jsi byla, první velkou láskou.
Když prvně jsme psali možná jména našich dětí
a už je to 25 let, ó Bože, jak ten čas letí.

Osud byl moudrý, když dal nám čas zrání,
nevím však, proč nám zase v lásce brání.
Bránil nám v dětství, i teď, když jsme dospělí,
oba však víme, že chcem se milovat s vášní.

Chci se ti odevzdat tělem i duší,
jen při tom pomyšlení srdíčko mi buší.
Splynout s tebou v nebeské nirváně,
milovat tě vášnivě a spontánně.

Moci svýma rukama zkoumat tvoje tělo,
tvoje duše říká ne, ale srdce by to chtělo.
Jsi mi blízká a přesto tak vzdálená,
jsem tvůj osudový muž a ty má osudová žena.

MÓÓÓC MI CHYBÍŠ.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Láska

» Různé

Přidáno: 8. 11. 2011 - 6:38

Délka: 1052 znaků

Posláno: 42x

Známka: 2,04 od 23 lidí

Autor: © Pavel Mynář

ID: 76686

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
reklama
reklama
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info