Písčitá pláž, na ní postava,
nymfa snad či mořská kněžna,
z mořských vln zrozená
nebo římským kameníkem z mramoru tesaná.

Stojí tu symbol krásy,
andělské stvoření,
znamení příštího lidského zrození,
její nádheru ne každý ocení.

Chci jít blíž a dotknout se toho zázraku,
je krásná jasná obloha, nebe bez mraků,
ještě malý krůček, téměř se jí dotýkám,
rozrušením se rdím, vůbec nedýchám.

Snad aby nezmizela, aby byla na věky,
nerozplynula se jako fata morgána,
chtěl bych jí být nablízku,
milovat ji od večera do rána.

Milovat ji láskou ze všech největší,
snad tato báseň ji o mých citech přesvědčí.