Verše

Obrýlený ekonom
dělá změny jako hrom.
Zmrazí dávky, důchody,
prý má k tomu důvody.

Před volbami řekl: „Arci,
platit budou děti, starci...”
Složenku nám zaslal čile
a tvářil se potměšile.

Ministerský dobrodruh
tímto sdělil státní dluh.
Motal se v tom jako medvěd,
přestoupil do TOPky 9.

V nemocnici připlatíme,
DPHáčko navýšíme!
Ceny rostou jako hrady,
důchodci si neví rady.

Opasky si neutáhnem,
raději je hbitě stáhnem.
Je třeba, přes všechnu hrůzu,
vypráskat ven celou lůzu.

Všichni z K-devítky ven,
ať zas vzkvétá naše zem!

Velkonoce, Velkonoce,
bývají jen jednou v roce!
Dejte vejce do rance
Václavovi, Marjánce.

Přestupný rok máme tady!
Holky, jde se hodovat!
Pánové, dnes budem taky
zadnice vám malovat.
Paňáky nám nalijete,
na zdraví si připijem,
a příští rok už se zase
raděj někde ukryjem.

V Rajské zahradě vykvetla květinka
s příznačným jménem Jiřinka,
když jsem spatřil její nádherný květ,
rázem se se mnou zatočil celičký svět,
její vůně je jak opium,
načisto zasáhla můj rozum,
je to jak moc krásný sen
- víme to oba - pokud bude trvat,
každou chvíli spolu si my dva
plnými doušky užijem.

Jenže jednoho rána se můj krásný sen rozplynul,
a já do Rajské zahrady ještě jednou nahlédnul,
nebyl tam však ten nádherný květ,
před kterým jsem tenkrát klek,
stala se z něj kopřiva pálivá,
která mou duši ošálila
a mé srdce i naši lásku spálila
a bez slůvka rozloučení mě jako bezcitný tvor opustila.

Život jde dál,
jako již tolikrát jsem stejnou chybu udělal,
místo srdcem jsem očima vybíral.

Jak scházíš mi, můj milý,
já sama jen tu jsem.
Chybíš mi každou chvíli,
snad nebyl to jen sen?

Když jsme se spolu smáli,
chodili spolu ven
a pak se milovali.
Snad nebyl to jen sen?

To, co chci v tuto chvíli,
snad každý chtěl by jen.
Být zase se svým milým
a ať to není sen!

Včera sluníčko se na nás krásně smálo,
proč je mezi lidmi lásky tak strašně málo,
vždyť slunce se směje vskutku na každého,
na člověka malého, mladého i starého.
Oč by se nám všem krásněji žilo,
kdyby v každém z nás kouska sluníčka bylo!
Zažeňme chmury, zažeňme starosti
a pojďme si společně užívat jen samé radosti!

Zelená se tráva,
jsou tu svátky jara.
Koledníci s pomlázkami
honí se za dobrotami,
holky pěkně proplesknou,
výslužku si odnesou,
všichni jsou rádi
a dobře se baví.
Velikonoce jsou báječný čas,
těšte se, každý rok přijdou zas.

Lze nejistota vyjádřit slovy,
ten strach, co spí v nás,
na povrchu obal démantový,
křehcí uvnitř jako ďas.

Děláme si, co chceme,
bojíme se následků svých činů,
sami sobě neobratně lžeme,
oklikou se vyhýbáme stínu.

Pod povrchem své já utajit,
ať na něj nikdo nemůže,
svou nezávislost obhájit
šupinou z hroší kůže.

Jsme generace singles
a milujem svou volnost,
těch pár hořkých slz
nesmí nám kazit hrdost.

Jdem přece s dobou,
konvence jsou nám k smíchu,
nestrhnem zeď azbestovou,
radši se utopíme v tichu.

Protože proč bychom mluvili,
když nikdo neposlouchá,
vždyť vždycky to přebolí
a možná, jednou, si zašeptáme do ucha:

„Miluji tě” - ta slova stokrát omletá
životem, hudbou, televizí
a s jejich sílou tahleta
naše nejistota zmizí.

Co všechno k tobě cítím, vím,
říct ti to, že tě mám ráda, se nebojím.
I přes tohle neumím moc popsat své city,
momentálně se cítím jako ryba chycená do rybářských sítí.

Až na to, že je nerozhodil rybář, ale ty.
Ano, správně! To o tobě se mi zdají sny.
Některé z těch snů se plní,
mezitím se voda v moři vlní.

Splnil se sen! Ty ses mě dotkl,
ale já stále neumím hrát poker.
Dotkl ses mě rukou a při tom ses mi do očí díval,
byl jsi roztomilejší než můj oblíbený medvídek mýval.

Pohled do tvých bílo, černo, šedomodrých očí
mně neskutečně rychle hlavou točí.
Vážně, tvůj pohled a dotyk mi hlavu motají,
pod tvým úsměvem i poslední zbytky sněhu roztají.

Nevyznám se v tobě, nevím, co dělat mám,
když fakt jen to, že tě miluji, znám.
Nedokážu rozluštit to, co si myslíš,
jestli nevíš, že tě mám ráda, do týdne to zjistíš.

Myšlenka na tvůj pohled, dotyk je velmi nebezpečná,
je krásná, smutná a hlavně neskutečná.
Mé sny i život se podobají seriálu,
ve kterém stavějí jednu pražskou katedrálu.

Neumím ti dát najevo svoji hlubokou lásku,
kvůli tobě bych uzavřela i s čertem sázku.
Pro tebe a tvé oči kus modrého z nebe,
prostě pro tebe vše, i mé srdce patří tobě.

Abych se dostala do nebe sedmého,
je třeba, aby se stalo něco pěkného.
Usměj se, dotkni se či podívej na mě,
zavřu oči, myslím na tebe a ocitám se ve tmě.

Ráno tě vůně jara probudí,
paprsky když se tě dotknou, tak zapálí,
rozkvetlé louky tě novou energií nabudí,
tak běž rychle do skříně pro krátké rukávy.