Verše

Pamětník je trochu spleten,
zda devátý, či osmý květen,
jehož vlastenec si cení,
je tím dnem - osvobození.

Za hluboké totality
nebyly to banality.
Devátého byl ten čas,
vítězný SOVĚTSKÝ SVAZ!

Po revoluci nastal zmatek,
osmý květen je ten svátek.
Každého z nás se to týká:
„Halelujá AMERIKA!”

Všude zní ta prostá věta
do celého toho světa:
„Padouch nebo hrdina
- vždyť jsme jedna RODINA!”

Říkala jsem svému „synu”,
že se blíží - MATEK den,
zažila jsem velkou psinu,
byl tím dosti popleten.

Šel za tátou do dílničky,
matičky tam vysypal
a pak všem těm titěrnostem
pěkný svátek MATEK přál.

Není matka - jako matka,
syn se tomu hodně smál
a pak mi sám prostě zkrátka
velkou kytku natrhal.

Na Tebe hodí se
jen jedno slovíčko
- láska to slovo je,
má milá matičko.

Všem radost rozdáváš,
moudrost a jistotu,
díky Ti, maminko,
za Tvoji dobrotu.

Geňa, Suchoš, Igor Chmela,
to je lidi zase mela!
Ondra Sokol - známá jména,
čtyřka už je uzavřena.

Srší PRIMA nápady,
posadí se do řady.
Ve hře zvané Příběh válí,
je vidět, že jim to pálí.

Ruce, Párty, Abeceda,
dá to Geňa nebo nedá?
Vystřihne to - smíchy řveme,
my PARTIČKU milujeme.

Show, nápady na place,
sklízí samé ovace.
Jsou to „kluci zábavy”,
rozesmějí, pobaví.

Posílám ti esemes,
opijem se ještě dnes.
Samý burčák, pivo a slivovice,
večer půjdem k muzice.
Bude tam i Karel,
který na čerta do pytle zajel.
Do pytle zajel po zadku,
má na řiti z toho pěknou památku.
Prej tam bude i Ondra s Aničkou,
ale tancovat bude se svou babičkou.
Nakonec tam bude i Iva,
která vychlastá celý sud piva.
Nám jako vždycky nezbyde nic,
protože Iva musí mít vždycky ze všech nejvíc.

Babičko naše rozmilá,
vše - co jsi do nás vložila,
vrátí se ve snech, vzpomínkách,
byla jsi nejlepší babička
a skvělá naše maminka.

Nemůžeme Ti vynahradit
tu lásku, kterou jsi rozdala,
umělas pohodu dávat, srdíčko hladit,
když mile ses na nás usmála.

Tolik péče a pochopení,
co umí babička, maminka,
nikdo víc schopen dát už není,
budeš žít v našich vzpomínkách.

Dnes je úplněk,
noc kouzelná,
milenci hvězdy počítají
a říkají si slova nádherná...

Měsíční kámen padá z nebe,
přitul se, lásko - rosa zebe.
Něco si přej - a zavři oči,
ať se nám štěstím hlava točí.

A ty se neboj,
pojď mi v náruč vstříc.
Já jsem tvůj rytíř,
ochráním tě - stačí jen říct.

Tvá duše je jak pohádka,
magický měsíc svítí na vrátka.
Na vrátka domovů - těch lidských srdíček,
bez pout a okovů - milostných dušiček.

Babička, bábinka, babínek,
na dětství zůstalo několik vzpomínek.

„Lupínky”, mlíkovku
s láskou nám dělala,
při práci dechovku
s rádiem zpívala.

Své srdce široké
do deček všívala,
jak šel steh za stehem,
radost z nich stoupala.

Byla jsi, bábinko,
na světě jediná,
navždy Tě uchová
v srdci Tvá rodina.

Jak už známe naši Ivu,
sáhne vždycky jenom po pivu.
To je ta naše Iva,
která vždycky vypije celý sud piva.
Vypije i slivovici,
po ní hned hruškovici.
Nikdo jí nic neupije,
jen Iva všechno vypije.
To je konec říkanky o Ivě,
která sáhne vždycky jenom po pivě.

Nejsem slabá nátura,
blíží se mi matura.
Písemka a didaktika,
tohle téma se mě týká.

Pak ústní zkoušky musím dát,
těch údajů, co mám znát!
Hlavu přeplněnou daty,
zachrání mě týden svatý?

Angličtina, matika,
moc mi toho neříká.
Snad se všeho dobře zhostím
a složím zkoušku dospělosti.