Verše

Čarodějnice přebírají moc,
dneska je jejich noc,
na košťatech oblohu brázdí,
jejich skřeky krajem zní...
Rychle - zapalujte ohně,
a ať je jich hodně,
aby všechny ochránily,
zlou sílu od výpadů odradily.

Dodržujem tradici,
zapálíme hranici.
Baba vidí, že je v nouzi,
cestou k ohni se nám vzpouzí.

Slibuje nám polepšení,
prý propadla pokušení
škodit lidem jako ďas,
teď však nastal její čas!

Koště jsme jí zlomili
a pak babu pustili.
Belhá se pryč - a je ráda,
že si zachránila záda.

Tak přispěla tradice
k polepšení babice.
Do tmy sálá hranice,
těště se, vy hříšnice!

Venku je První máj,
všichni se rádi maj,
jara si užívaj
a taky se líbaj,
rozkoš ochutnaj
a dnešek si vychutnaj.

Poslední duben
jako zastara
oslavovat budem
příchod jara.

V záři ohně
možná spatříme
čarodějnic hodně,
my se nebojíme.

Pro dobré lidi
hrozbu neskýtají,
a tak se klidí,
v temnotě si lítají.

Filipojakubská noc
probouzí magickou moc,
zahaleny temnotou
čarodějnice se řítí oblohou.
Ty divé babizny straší svět,
nejlepší je hranici vystavět
a oslabit tak jejich čáry,
aby z vás nezbyly jenom cáry.

První máj je bez legrace
slaven jako SVÁTEK PRÁCE.
Ke ctitelům nepatřím,
mířím raděj na Petřín.

Pod rozkvetlým stromem sedím,
s milým si do očí hledím,
bez „průvodu”, bez „ovací”,
neoslavím svátek prací.

Květen - to je svátek LÁSKY,
doopravdy - bez nadsázky.
Slavík zpívá, v duši ráj,
lásky čas je vonný máj.

Jiskra naděje
se utopila v řece slz,
můj jarní sen
znenadání zmrz.
Tak prázdná
uvnitř se cítím,
bez síly uléhám
mezi povadlým kvítím.
Je konec,
nemůžu to pochopit,
cožpak nikdo
nemůže mě rád mít?

Dnešní noc je čarodějná,
ta hrozba je zřejmá
- zapalme ohňů co nejvíce,
ať zaženeme čarodějnice!

Mám nového pejska, jmenuje se Flek,
ale každý si myslí, že mu říkám Blek.
Pokaždé se ptám:
to těm lidem nedochází, že to není Blek,
když je flekatej jako Flek?
Je to míšenec několika ras,
asi husky, vlčák, retrívr,
vyjmenovat všechny je ďas.
Uši nahoru jak netopýr,
srst hustá a ocas mohutný,
lidi venku přezdívaj mu lišák,
však problémy nedělá, tak proč zrovna tak.
Je strašně chytrý, ničeho se nebojí,
na stromy umí, je jako plyšový.
Je prostě můj, ten hafík medový,
a pro výcvik je jako dělaný.
Však když ho bude někdo jiný chtít,
tak jen zakroutím hlavou a řeknu:
SVÝHO SI JDI KOUPIT!!!
Je prostě můj a nikomu ho nedám,
je jen otázka času, kdy bude chtít jít sám.

(Pro Flíčka od Petry)

Dnešní nocí vládne magie,
kdoví co kdo z nás zažije.
Čarodějnice křižují oblohu,
zbavit se předtuch nemohu.
Snad pánbíček nás ochrání
a ve zdraví dožijem ranního klekání.