Ztracena v představách

Mé nitro strádá steskem zlým,
Ty umíráš, jsi nemocen.
Na duši sedí těžký splín,
ne, lásko, tohle není sen.

Bolest se v srdci prostírá,
v zoufalství slzy polykám,
propast se pode mnou otvírá,
před strachem dveře zamykám.

Vzpomínky skládám v minulost,
smazal bys plno stránek mých,
přecházím vratký času most,
na duši plno šrámů zlých.

Má duše je jak zápisník,
na každé stránce osud svůj,
popsaný jak papír dopisní,
v něm vězí celý život Tvůj.