Verše

Bosé nožky v trávě,
odpočívají tu právě.
Jsou to nožky babiček,
dědečků a dětiček.

Co šly kolem právě,
a spí tu v trávě.
Nožky bosé šly tu s věkem,
celý život kráčí světem.

Nožky malé, nožky velké,
nožky silné, nožky tenké.
Nožky, co nás nesou stále,
děkujeme, že Vás máme.

Nožky bolí, po dlouhé cestě,
nožky chodí po velkém městě.
Na nožkách je možná znát,
jak dlouhý máme život snad.

O nožky proto musíme dbát,
to už snad dlouho víte snad.
Proto, nožky naše zlaté,
ptáme se Vás, jak se máte?

Strašně krásné hnědé oči máš,
a na levé ruce prstýnek,
který už nejspíš nikdy nesundáš.

Bohužel to nejsem já, kdo ti tenhle dárek mohl dát,
pak si kleknout a jen toužebně se tě ptát:

Jestli celý život už jen se mnou býti chceš
a ty to kruté „ne” nikdy neřekneš.

Nejsem to já, vedle koho se každé ráno budíváš
a s ospalou krásou po celém těle
se na mě usmíváš.

Nejsem to já, ale chtěl bych být.
Tvá lesklá zbroj, i tvůj pevný štít.

Bránit tě před tmavou a zlou tmou,
byla bys už navždy velkou láskou mou.

Jenže ty se o tom asi nikdy nedozvíš
a u jiného muže budeš hledat skrýš.

Zlá je proto pro mě každá osamělá noc,
a ty se nikdy nedozvíš, jak miluji tě moc.

Že když jsem vedle tebe, nevnímám tvá slova,
jen užívám si tvoji blízkost zas a znova.

Že srdce opustit mé tělo chce
a vrhnout se ti do náruče.

Nemůžu dýchat, myslet, mluvit,
jen se chci celý život k tobě tulit.

Jsi moje první laska a to se nikdy nezmění,
však tvé „přátelství” je pro mě jako vězení.

Ale jsem vděčný,
že jsem mohl poznat zrovna tebe,
jen díky tobě vím, jak chutná nebe.

Kdo se vyzná v knihách čarodějných,
všimne si zajisté věcí zřejmých,
každý rok o Filipojakubské noci
slétají se nositelky zlé moci,
za tmy ven vydávat se proto není radno,
do jejich spárů člověk by se mohl dostat snadno.

Já mám psího kamaráda,
má hebounké pacičky.
Je rád, když mu drbu záda,
ten můj chlupáč maličký.

Filípek se jmenuje
a já ho mám hodně rád.
Mazlí se a raduje,
je to můj psí kamarád.

Můj Milý, pojď ke mně blíž,
Ty jsi má Láska, Ty to víš.
Můj Milý, uchop moji paži,
Tvých doteků se nikdy nenabažím.

Můj Milý, pojď ke mně blíž,
ať tlukot mého srdce uslyšíš.
Můj Milý, jsme schouleni u sebe
a právě teď stoupáme do nebe.

Z ničeho nic zase zpátky u mne byl.
po dlouhé době se zase ke mně vrátil,
z ničeho nic se prostě u mne ozval,
a hned k sobě domů si mne pozval,
z ničeho nic přede mnou stál,
byl za mne šťastný a se smál,
šťastný se mnou v tu chvíli moc byl,
a potom mne konečně zas políbil,
bylo to moc krásné setkání,
tam začlo to jeho krásné líbání,
a v tu chvíli já ucítila zase,
být zamilovaná je krásné,
já ho milovala a stále milovat budu,
a jsem se rozhodla, že u něho zůstanu.
Teď ho znovu zpátky mám,
po druhé ho ode mne odejít nenechám.

Chci být správnej člověk,
bejt na dobrý straně,
nepodlehnout argumentům,
když slova jsou jak zbraně.

Důvěřovat ostatním,
tak moc jako sobě,
děkuji ti, že jsi tu,
tu důvěru mám v tobě.

S tebou po mém boku,
už nikdy nejsem sám,
nemáš ani tušení,
že v tobě poklad mám.

Každý den tě vídám,
a chci ti tolik říct,
však když tě potom míjím,
řeknu „ahoj” a nic víc.

Bolí mě to, věř mi,
já chtěl bych s tebou být,
však protože tě miluji,
tě nechám odejít.

A teď už jsi daleko,
nevím ani kde,
doufám, že jsi šťastná,
o to jediné mi jde.

Já jsem tady zůstal sám,
teď píši svojí dámě,
chtěl bych tě zas jednou spatřit,
PS: nezapomeň na mě.

Dnes to byla dlouhá cesta,
jeli jsme do dalekého města.
Dcerka jela na přijímačky,
byly tam i dobré žačky.

Psaly dlouho testy jen,
měly z toho nervy jen.
Drželi jsme pěsti,
bude mít snad štěstí.

Po cestě se v autě smála,
že snad to také zvládla.
Ve středu se dozvíme,
zda to tak bude, jémine.

Holka je to šikovná,
učila se poctivě.
Holka je to divoká,
tvářila se nevinně.

A tak budem čekat stále,
jaký výsledek to bude dále.

Ranní úsměv na milou,
vzpomínka v noc probdělou.

Jak peříčko, když vzduchem letí,
ten prožitek, je velké štěstí.

Ještě cítím dotek úst,
chvějící se rety.

V obloze jak malý vůz,
objevil jsem nové světy.

Dlouhé vlasy na polštáři,
skrývají tu hebkou tvář.

Líčka ještě rozpálená,
nespatřil jsem větší zář.

Pěkná slova, pohlazení,
srdce bije k poblouznění.

V objetí ji držet pevně,
krásku svoji, stále něžně.

Oporou jí musím být,
něžnost, křehkost, ubránit.

V lásce cestou po ní jít,
krásné noci spoustu mít.

Mé srdce tě po letech zase má,
teď už tě, lásko, ono nepostrádá,
moje srdce veliké je,
už bije jenom pro tebe,
pro tebe se rozbušilo,
vyhrál jsi ho, dobře ti to dopadlo,
moje srdce se jen tak rychle nezamiluje,
ale pro tebe už dlouhá léta bije,
v hlavě už jsem tě neměla,
v mém srdci jsem si vzpomněla,
srdce moje se zase po letech rozbušilo,
ono už se tenkrát pro tebe rozhodlo,
dostal jsi moje srdce po druhé,
pokračuj tak dál, ať bije,
bije teď už jenom pro tebe,
srdce moje je tvoje,
a to tvoje bije pro mne.
Navždy už to mé srdce jen pro tebe bije.