Verše

Co máš, když nemáš lásku?
Uzavíráš se přede mnou a
své srdce necháváš chladné.

Každé tvé slovo, každá tvá věta,
je jiné, než to, co říká tvé srdce.

Jen ty můžeš rozhodnout
o svém dalším kroku.
Jen ty to máš ve svých rukou.

Je lehké se ztratit sám v sobě,
kdy si je člověk s něčím nejistý,
kdy ho rozhodí něco,
co ho tam hluboko uvnitř dlouho tíží.

Nedá se setřást, něco,
s čím tam uvnitř tak dlouho bojujeme.

Pokračování básničky

Zdál se mi dneska móc ošklivý sen,
mám špatnou náladu, to bude zase den.
V dnešním snu já ti v náručí, lásko, umřela,
věděla jsem, že tě navždy opouštím,
já tě ale opustit nechtěla,
móc jsem, lásko moje, brečela.
V tvé náruči, lásko, já ti zemřela,
tys mě líbal, hladil po vlasech, já brečela.
Po tvých posledních slovech
já své oči navždy zavřela.
Tvá poslední slova byla:
Miláčku můj, neopouštěj mne,
neopouštěj mne, já tě móóc miluji.
V mém dnešním snu já ti druhé dítě porodila,
byla to moje slíbená dcera.
Ty sis naši dceru do náručí vzal,
ses na mne podíval a viděl, že umírám.
Tys brečel móc, zjistil, že teď zůstáváš sám.
Sám bez tvé největší lásky,
co tě v tu chvíli opouští už navždy.
Já jenom z posledních mých sil řekla ti naposledy:
Lásko moje největší, já móc tě miluji.
Tys potom seděl dlouho s dětma na mé posteli,
já už v tu chvíli, lásko, s vámi nebyla,
byla jsem v nebi.
Byl to prostě móóc ošklivý sen...

Já tomu, lásko, stále nevěřím,
že jsi po letech dlouhých jenom mým.
Ta naše láska je ták krásná,
jsem s tebou, zlato, móc šťastná.
Jsem tou nejšťastnější ze všech,
že se máme, lásko moje, po letech zpět.
Je to všechno jako krásný sen,
moje láska je k tobě silnější den co den,
s tebou já, lásko, žádnou nudu neznám,
krásných chvil si s tebou užívám.
Ty jsi to nejlepší, co se mně mohlo stát,
jsem šťastná za to, že jenom já tě smím milovat.
S tebou já se cítím o hodně mladší,
jsme zamilovaný jak puberťáci.
Je to den co den s tebou krásnější,
jsi moje láska největší, jsi moje štěstí.
Já za tebe móc děkuji,
už jen tebe navždy miluji.

Ze dne na den jsi mě opustil
a já jsem toho litovala
teď vím že chybíš mi
a pravdu jsem ti měla věřit
já hloupá si myslela že mě nemiluješ
ale vím že jsem se mýlila

Mrzí mě to vím že mi neodpustíš
vím že jsem udělala chybu
ale člověk dělá vždy chyby a
chybami se člověk učí
a proto prosím věř mi
že tě miluji!

Máte doma bublifuk?
Jak zábavná to hračka,
s ním si hrají děti malé,
také nás, to láká stále.

Každý chce tu krásu tvořit,
do roztoku kroužek vložit,
stačí malé fouknutí,
spousta bublin vyletí!

Pěkně jsou už zbarvené,
duhou světla složené,
nadouvá se, vzduchem v ní,
odlétnout chce, to se ví.

Celý roj už větrem letí,
svojí poutí v dáli štěstí,
není dlouhé jejich trvání,
za chviličku vidno, praskání.

Radost nás všech nemá konce,
vytváříme nové vzorce,
do světa je vypouštíme,
skvěle se tak pobavíme.

Ruce máme ulepené,
mokrá jsou i trička vaše,
tváře dětí rozzářené,
odměnou jsou, v radost naše!

Tvůj pohled říká: Dívej se mi do očí.
Tvé srdce říká: Chybíš mi.
Z tvých úst však jiná slova přicházejí.

Slovo je jen slovo, pokud na něm netrváš,
láska je jen láska, pokud se o ni nestaráš.

Jak mám vědět, co doopravdy chceš,
když své srdce stále ignoruješ?

Nepřiznáš si nic z toho, co cítíš,
stále své pocity skrýváš,
jen Bůh ví, co opravdu hledáš.

Pokračování básničky

Jednorožec je kůň bájný,
ale tak velmi známý.
Jeho kamarád je Pegas
a ten pořád lítá do Las Vegas.
Jeho máma je obyčejný kůň,
ale jeho táta je vůl.
Vůl je přece táta telete
a ne našeho hříběte!!!

Byli jsme nejlepší kamarádi,
možná i něco víc.
Přišla hádka
a už není nic.

Mrzí mě to moc a moc.
Brečím pro tebe každou noc.
Chci se usmířit,
avšak ty nechceš.
Já pořád hledám důvod,
co vlastně chceš.

Mám tě ráda,
klidně celou noc bych s tebou v dešti
a v zimě venku stála.
Počkám, třeba se ti to rozleží v hlavě,
já pořád bádám, jestli to je kvůli mně...

S tebou, lásko moje, móc já šťastná jsem,
lásko, s tebou se mi splnil můj velký sen,
s tebou já našla to, co jsem vždy chtěla,
tebe já, lásko má, dlouhá léta postrádala,
ty to víš sám, ják móc já tě ráda vždy měla,
ty jsi to moje velké štěstí, co já mám,
od tebe já denně tolika lásky dostávám.
Ty jsi má minulost i moje budoucnost,
chci ti, lásko má, říct „miluji tě móóóc”.
Už dlouhá léta mne vlastně znáš,
mé srdce jen ty stále zahříváš,
ty sis mé srdce už tenkrát vzal,
celá ta léta mne stále miloval.
Tys mi s tvou láskou dokázal,
že jsem to jen já, se kterou jdeš tvým životem dál.
Tys dokázal i mně, že člověk s láskou šťastný je,
když věří v to, co chce, a jen v lásce vyhraje,
ten, co jen nesní, ale o svou velkou lásku bojuje.

Co jsi dneska prožil?
Jaký jsi měl celý den,
fůru dřeva třeba složil,
nebo z okna koukal ven?

Nic moc, také počasí,
chladno je až zima,
na teplo jsme byli zvyklí,
tulit k sobě, to je prima!

Spousta věcí musí počkat,
až zas půjdem do triček,
nemůžem se opět dočkat,
venku plno krásných kytiček.

Ještě se však zahřejeme,
velká horka trápí nás,
trošičku té zimy malé,
budem přáti sobě, zas a zas.

Necháme to na přírodě,
ta si s námi poradí,
namaluje nám to v pravdě,
vždyť jsme její součást, přímo v ní!