Verše

Král má svou korunu, Bůh svoje nebe
a já mám, miláčku, v srdci jen tebe.

Běhá kocour po střeše,
na kočičku třese se,
podklouzla mu nožička
a letěl do nebíčka,
kocour už nepoměje se.

Vběhla do kurníku lasička,
zachutnala jí slepička,
měla ale velký pech,
hospodář měl na ni vztek,
čekala ji jen pastička.

Černá kočka přes cestu
vyplašila mi nevěstu,
byl třináctého pátek,
největší smůly svátek.
Já však dobře vím,
že to nakonec prolomím,
a držím palce i vám,
ať nikdo není sám.

I.
pod zatáhlou oblohou
pokořit řeku
lépe sám
než ve vleku
v zamyšlených chvílích

II.
pod hvězdami z dešťových kapek
protančit vody ulicí
a mužíci sedě s udicí
spokojeně zamlčeni ve stráních
zarůstají mechem

III.
po probdělé noci
za zpěvu námořníků
tóny které hraje v krčmách
stará pivní pípa
nuceně poslouchat
než políbí ráno tvář

IV.
Lužnice
za ranních mlhovin
blankytně se leskne
pár nocí
pod hvězdami
to když Luna vstává
hlídat
v noční čas
ráno hudba hrává
pro úsměvy kopretin
pro pár kapek starých vín

Miláčku můj nejsladší
Posílám Ti polibek největší
Víš, že jsi mě zachránil
Když ses v mém životě objevil
Obdivuju Tě
Miluji Tě

Dělat si úkoly
a chodit do školy,
to musíme.
Chytří pak budeme,
všechno dovedeme,
dobře víme.
To je naše vyznání
lásky ke vzdělání
a paní učitelku zdravíme.

Těžko je kameni, který ke dnu pluje,
těžko je člověku, když se zamiluje.

Vzpomínky jsou trvalejší
nežli květy nejkrásnější,
květy uschnou, uvadnou,
vzpomínky však zůstanou.

Něco končí a něco začíná,
každá láska je jiná,
já chtěl ji a ona mě nechtěla,
dlouhého trvání naše láska neměla.
Však musím s jistotou říct,
že neměnil bych zpětně nic,
ty krásné dny a společné noci
zanechaly ve mně nezapomenutelný pocit.