Verše

I.
pod zatáhlou oblohou
pokořit řeku
lépe sám
než ve vleku
v zamyšlených chvílích

II.
pod hvězdami z dešťových kapek
protančit vody ulicí
a mužíci sedě s udicí
spokojeně zamlčeni ve stráních
zarůstají mechem

III.
po probdělé noci
za zpěvu námořníků
tóny které hraje v krčmách
stará pivní pípa
nuceně poslouchat
než políbí ráno tvář

IV.
Lužnice
za ranních mlhovin
blankytně se leskne
pár nocí
pod hvězdami
to když Luna vstává
hlídat
v noční čas
ráno hudba hrává
pro úsměvy kopretin
pro pár kapek starých vín

Miláčku můj nejsladší
Posílám Ti polibek největší
Víš, že jsi mě zachránil
Když ses v mém životě objevil
Obdivuju Tě
Miluji Tě

Dělat si úkoly
a chodit do školy,
to musíme.
Chytří pak budeme,
všechno dovedeme,
dobře víme.
To je naše vyznání
lásky ke vzdělání
a paní učitelku zdravíme.

Těžko je kameni, který ke dnu pluje,
těžko je člověku, když se zamiluje.

Vzpomínky jsou trvalejší
nežli květy nejkrásnější,
květy uschnou, uvadnou,
vzpomínky však zůstanou.

Něco končí a něco začíná,
každá láska je jiná,
já chtěl ji a ona mě nechtěla,
dlouhého trvání naše láska neměla.
Však musím s jistotou říct,
že neměnil bych zpětně nic,
ty krásné dny a společné noci
zanechaly ve mně nezapomenutelný pocit.

Rajská omáčka s knedlíky,
to je něco pro jedlíky,
voňavá a krásně hustá,
červená vám barví ústa,
a to hovězí masíčko,
zahřeje nejedno srdíčko...
Už se mi sbíhají sliny,
tak ať pokračuje někdo jiný.

Miluju úsměv na tvých rtech,
miluju tvůj horký dech,
když se k sobě tulíme
a teplo našich těl cítíme.
Miluju tě, jaká jsi,
a chci sdílet krásné sny,
co se realitou stanou,
tímto zdravím mou milovanou.

Kdybych byl dívka... tak co povím Vám?

Kdybych byl... byla bych asi kapitán!

Snad roztáhla bych křídla jako pták...
A vylétla se vznášet... až do oblak...
A pak třeba... plula si ve své bílé lodi...
A... zpívala všem... co sem chodí...
I... kreslila bych křídly na obloze...
A... těšila se... na z růží lože...

Tak MOC... bych chtěla být... tím kapitánem...
A vyplouvat za Sluncem... s každým ránem...
Vzduchem či širým oceánem...

Ale mám... jen křídla motýlí...
Co jen se vznáší na chvíli...
Kdybych byl... však hezká dívka...
Tak bych voněl jako kytka...
Pak na tu vůni... VÁS všechny vábil...
A trny taky trošku trápil...

Jenže... :-)) ... Jsem fialový motýl...
Co fantazii... ZAS... jen těžko zkrotil...

Nechápu, co Tvá přítomnost
se mnou pokaždé udělá.

Nevím, jaká kouzla na mě používáš,
je to však silnější, než já.

Chodím okolo a přemýšlím, jak z toho ven,
stačí tě však zahlédnout a nevnímám svět.

Tvůj úsměv, Tvé oči, Tvá přítomnost,
vše je pro mě záhadou.

Mé pocity k Tobě už dlouho nevydržím skrývat,
mé srdce na Tobě totiž stále trvá.

Tvá slova jsou jiná, než co Tvé srdce praví,
Tvé jiskřící oči tě vždy prozradí...

Počítám dny, kdy tě zase uvidím,
a až ten den jednou nastane,
samou láskou se naplním...

Jsi jako magnet, který mě přitáhne a nepustí,
jsi jako hvězda, která můj den rozsvítí.

Je to prostě tak a jinak to už nikdy nebude,
chci být s Tebou a zůstat už napořád vedle Tebe.