Verše

Jen řádků pár, než setmí se,
jen vzpomínky, než vrátíš se.
Svým slovům křídla přidělám
a rychle ti je posílám.

Píšu, že jsi můj jediný,
i když jsi mi tak vzdálený,
líbíš se mi a ty to víš,
tak, lásko, kdy to pochopíš?

Že ty jsi pro mě jako sen,
přicházíš vždy, když končí den,
děsí mě každé svítání,
v němž utopí se dny ranní.

Vždy když se ráno probouzím,
tebe ve svých snech opouštím.
A každá slunce denní záře,
vzpomínku za vzpomínkou maže.

Však srdci poručit se nedá,
to vždycky novou si vyhledá,
a protože se dál nic nemění,
znovu tě prosím, vrať se mi.

Hvězdičky na nebi,
hned krásně je mi,
když se na ně podívám,
já hvězdy moc ráda mám,
mají v sobě naději.

Žere mě zevnitř, nešťastná láska,
pomalu krájí z mého těla maso,
bolí to, pálí, umírám bolestí,
chtělas to, máš to.

Bolí to, pálí,
hrozně mě sžírá,
opustila mě,
nebyla to má vina.

Nebyla to vina má,
musím to nechat být,
čeká mě jiná
a budu šťastně žít.

Zas vymysleli pitominu...
Prý vyhodí nás na hodinu...
Co se vlastně... v práci ztrácí?
To ví jenom... černí ptáci!
Opasky a na nich zbraně...
Kamery... čidla a „Hurá na ně!”
Kontrolují brašny... tašky!
Malé... velké... a hlavně flašky...
Divíme se stále tomu...
Ti všichni... co si nosí - práci domů...
Na bráně... nás hrozně dusí...
Povinně se foukat musí...
Koukám na ně... oknem z výšky...
Než se ztratí... mé bílé myšky...
Dnes vyhmátli... čtyři „borce”...
Kde to dělám??
V Becherovce...

Jestli mi nabízíš skutečnou lásku,
budu ti opravdu věrná,
potom budeš žít v lásce.
Vždycky ti budu stát po boku,
budu skálou, o kterou se můžeš opřít,
budu tady, až zestárneš,
abych tě měla a držela,
když je v nás láska.
Přísahám, že budu vždycky silná,
potom mám důvod ti dokazovat,
že patříme k sobě.
Budu zdí, která tě ochrání
před deštěm a větrem,
před bolestí a utrpením.
Tak to má být,
všechno pro jednu lásku,
ale nikdy nespatříš mě na kolenou,
já nejsem z těch, co o lásku prosí,
i kdyby jsi byl sebehezčí,
nespatříš v mých očích slzy.
I kdyby se objevila,
já setřu si ji potají,
abys nemyslel, že kvůli tobě padají.

Děvčata - slečny - dámy - nebo paní...
Nejsem a nebudu - nikdy k mání...

Pro Ty co nevaří - a jenom se smějí...
Pro Ty co nepečou - a hladovějí...

Nejradši z Vás jsem měl - jen jednu z HVĚZD...
Co mě však chtěla - i s ŘÍZKEM svést...

(K snídani... k obědu... k večeři...
Žádná z Vás mi ale... nevěří...)

Nešetřím... nemusím... rád si ho dám...
A na další řízeček...

Spěchám - dnes... k Vám

Láskou zasažena
byla jedna žena,
jsem to já.
V mé mysli je jen
dnem i nocí ten,
co mě rád má.

Krásný je svět,
když dvacet je ti let,
hned vrátil bys to zpět,
když jsi starý kmet.

Však vzpomínky hřejí
a ty časy vracejí,
tvá ústa se smějí,
neztrácíš naději.

Láska jen bolí,
srdce ti bere,
bolest se s láskou
na povrch dere,
když zradí tě ten,
kohos milovala,
pak řekneš si, že bys
byla radši sama.