Verše

I když je to smutné,
rozhodnutí je někdy nutné,
v lásce se nemá trápit.
Když tě tvůj miláček souží
a po nějaké jiné touží,
nemáš zas tolik co ztratit.

Rozplývá se na jazyku
lahodná svíčková
a pět houskových knedlíků,
krmě prostě lahodná.
Brusinky dráždí pohárky,
citron dochutí maso,
rozkoš hází do dálky
svoje podmanivé laso.

Tahle báseň je zamilovaná,
napsaná pro Tebe,
abys nebyla tak sama,
než spolu budeme.

Myslím teď na Tvoje oči,
pusu, vlásky a tělo,
až se mi hlava točí,
jak moc by tě to mé chtělo.

Myslím teď na naše duše,
jak dokážou v jednu splynout,
samota je jak střela z kuše,
co nemůže srdce minout.

Mysli teď na něco krásného
a já budu myslet s tebou,
nemůžu se dočkat toho dne vysněného,
kdy budem opět ve dvou.

Sýr se roztéká,
těsto dopéká,
sbíhaj se sliny.
Zelenina, salámy,
velká rozkoš před námi,
každý kousek je jiný.

Leze malý šneček,
kde nechal domeček?
Je to, děti, chyták.
Nebyl to šnek,
jak jsem prve řek,
ale obyčejný slimák.

Nedobrzdil důchodce
na přechodu pro chodce,
do vozovky spad.
Tu smůlu měl,
že zrovna jel
velký náklaďák.

Nemá smysl přemýšlet, proč
rozběhl se ten kolotoč.
Lepší je snažit se vrátit
k těm, co nechceme ztratit.

Zamilován, z té největší lásky
píšu teď ódy na Tvoje vlásky,
píšu teď verše na Tvoje očka,
protože jsi ta největší kočka
a já s Tebou moc být bych chtěl
a cítit teplo našich dvou těl.

Byl jsi pro mě vším
a teď jsem bez Tebe.
Co mám dělat, to netuším,
šel jsi do nebe.

Nechal jsi mě tu samotnou,
uvědomuješ si to vůbec?
Poprat se musím s tou prázdnotou.
Jsi pěkný sobec.

Já sedím tu s hlavou v dlaních,
oči uplakané, srdce zlomené.
Utápím se ve svých přáních,
odešel jsi a to neomaleně.

Nechci se na Tebe zlobit,
ale rychle jsi ten život vzdal.
Jak zpátky Tě mám vrátit,
aby ses na svět zase smál.

Teď musím silná být,
přitom vnitřně umírám.
Radí mi, jak dopředu mám jít,
smích a radost si upírám.

Budeš mi chybět, má Lásko,
v mém srdci už zůstaneš.
Bude mi chybět tvé „Ahoj Krásko”,
v mém srdci nikdy nezemřeš.

Měj se tam nahoře hezky a drž mi tam místo.

Jak moc já tě miluji, víš ty sám,
za mé chování k tobě se moc omlouvám.
I přes to mé chování mě stále zahříváš,
vím, že jednoduché to se mnou nemáš.
Už jen ty mi sílu do života dáváš,
i přes to vše to se mnou nevzdáváš.
Ty pro mě, lásko, už moc znamenáš,
den co den mě šťastnou děláš.
Za tvou lásku já ti moc děkuji,
chci ti říct, že tě z celého srdce miluji.
Jsem, zlato, šťastná, že tě mám,
za mé chování se ti omlouvám.
Jsem do tebe moc zamilovaná,
tě mám víc než ráda...