Verše

Jsi můj diamant v mém srdci,
který se nikdy nevytrácí.
V mém srdci je místo jen pro tebe
a nikoho už v životě nebude.
Snila jsem už jako malá holka,
že budu mít jen jednoho kluka.
Můj sen se splnil v osmnácti
a jsem šťastná s tebou dosti.
Snad jsem i já ten sen pro tebe
a budeme spolu celý život společně.

Plamínku, plápolej,
miláčka zavolej,
že po něm toužím
a sama se soužím...

Kdybych tak mohla,
poletím za Tebou
a řekla bych Ti všechna slova
pod modrou oblohou.
Aby jsi věděl,
že Tě mám ve svých představách,
s Tebou že vstávám
i večer usínám.
Že držíš mě u sebe v objetí
a jak miluju tohle sladké zajetí.

Po lásce pravé
srdce mé děravé
krvácí...
Však nechce skonat,
bude bojovat,
naději neztrácí.

Jsem smutnější než smutek sám,
že tě už, miláčku, nemám...
Ztratila jsem smysl života,
brzo sežere mě ta hrozná samota :-(

Bolí to, pálí,
co stalo se s námi,
proč vše krásné skončilo
a nic po tom nezbylo...

Krvácí mi srdce,
proč mě můj milý nechce,
hlubokou ránu mám,
rychle uvadám...

Srdce mi láskou sálá,
konečně nejsem sama,
můj princ tu dneska byl
a ze spánku mě probudil.

Ztratila jsem toho, co jsem milovala,
ještě nedávno jsem si krásný život malovala
a teď mi osud uštědří takovouhle ránu,
jsem jako trosečník na děravém prámu...

Stmívá se, a já mám strach jít spát.
Mám strach z toho, co se stane a co se mi bude zdát.

Svítá a já se nechci probudit.
Bolest a lásku já chci spánkem zapudit.

Mám strach jít ven, bude do mě vrážet mnoho lidí.
Jen málokdo, co mi je, na mně vidí.

Mám strach z Tebe, mám strach ze samoty,
projdi mojí cestou, obuj moje boty...
(Pak pochopíš.)