Verše

Láska tu s námi je,
u srdce zahřeje,
i když je zima,
s láskou je príma.

Jdu nádhernou přírodou,
mezi polemi a luční trávou,
jsem šťastný, ne náhodou,
jsem zamilovaný a mysl mám zdravou.
Slunko na cestu mně svítí,
teď nemohu se svou milou býti.
Teď jen ke své tůni spěchám,
osud světa za sebou nechám.
Nad tou krásou si oči chtěně orosím,
a aby ta krása zůstala navždy,
o to osud poprosím.
Nad tou krásou se mně hlas zadrhává,
to často se mně nestává,
tohle je výjimečný den,
to opravdu není sen.

Pokračování básničky

Myslím jen na ni,
mám jediné přání:
Ať s ní jsem
každý den.

Láska mi dává
krásný pocit z rána,
mám pro co vstávat.
Chci už být v tvém náručí,
udělám, co poručíš,
toužím se ti oddávat.

Krásný pocit mám,
že se někomu zdám,
nejsem v noci sama.
Však den je černota,
hluboká samota,
děsím se rána.

Spolu se tulit
nemůže nudit,
je to nebe.
Nikdo se nedívá,
co peřina skrývá,
jak se milujeme.

Pohledy,
pod kterými tajou ledy,
na mě vrháš.
Pozornost mou
na přítomnost tajemnou
tvou strháš.
Zmocnit
se tě a políbit
tvé horké rty.
Toužím,
kolem zmámeně kroužím,
vyhráváš ty.

Myslím na tebe stále,
z toho mám otlačené dlaně.
Pláču, brečím, nechci žít,
proč na tomto světě vlastně být.
Nedávám to, chci tě zpět,
bez tebe se mi bortí svět.

Rozhodně není
na světě stvoření
podobné jí,
lásce mojí.
Něžná víla,
již zdobí síla,
která všechny přitahuje,
každý si ji zamiluje.

Léto nejvíc rádi máme,
venku si ho užíváme,
všechno možné hrajeme,
u toho se smějeme,
nesmí chybět taky voda
a zmrzlinová lahoda,
je to prostě období,
které náš rok ozdobí.