Verše

Láska je naším osudem,
za 100 let tu nebudem,
ale teď tady jsme
a zažíváme chvíle krásné,
tak si to užívejme
a všichni se rádi mějme.

Když do očí se jí podívám,
nic kolem sebe nevnímám,
jen její pohled cítím.
Neuvěřitelně mě přitahuje,
ženskost na mě vytahuje,
asi se brzo vznítím.

Svým pohledem mě rozpálil,
jako George Clooney byl,
já přála si, aby mě oslovil.
Však vůbec si mě nevšímal,
o jinou opodál se zajímal,
kdyby mé myšlenky tak znal...

Láska je všude kolem nás,
já chtěla bych ochutnat ji zas,
snad najdu tě, můj princi,
a otočím šťastnou minci.

Slintám blahem
nad svým vztahem,
princezny z mých snů
okouším denně rtů,
je krásnější než růže,
lepší už to být nemůže.

Krajina pohasíná,
v kolébce usíná
malý človíček.
Krásné sny se mu zdají,
neviditelné ho kolébají
ruce nočních víliček.

Jsem tak ráda, že ho mám,
jeho přítomnost postrádám,
kdykoliv se jen vzdálí,
srdce mě steskem pálí,
život s ním si zkrátka užívám.

Někdo stále čeká na Tvou odpověď,
někdo Ti chce být nablízku,
i když by neměl.

Někdo bez Tebe tam uvnitř krvácí,
někdo nesnáší ten pocit, co tam uvnitř cítí,
někdo nemůže zapomenout na to, jak moc Tě miluje.

Ten někdo jsem já, kdo Tě dělá zmatenou,
ten někdo jsem já, kdo Ti plete hlavu,
a ten, kdo by chtěl být s Tebou.

Vím, že to není správné, vím, že se bojíš,
ale já se v Tvých očích pokaždé ztrácím...

Neovlivním, jakou odpověď mi nakonec dáš,
jen si přeji, aby jsi se nakonec srdcem rozhodla!

Bolest mi srdce svírá,
jsem, nebo nejsem živá?!
Láska přišla a odešla,
do života se mi nevešla.
Kde teď můj exprinc dřímá??? :-(

Stavěl vzdušné zámky
a já nevnímala známky
podvodu.
Teď zůstala jsem sama,
deštivá jsou rána
od bolu.