Verše

Přátelé jsou jako kapky medu,
sladší opojení popsat nedovedu,
když se s nimi bavíš,
nejhezčí chvilky trávíš,
svět bez přátel je jako svět bez života,
ve kterém horší než smrt stane se ti samota.

Máme doma kočku,
a ta nám ukradla hračku.
Potom si lehla do pelíšku,
a jedla žlutou pampelišku.

Mňouká, mňouká nějaké kecy,
asi zas myslí na nějaké věci.
Když večer usne v posteli,
myslí zas na další neděli.

Ráno zas vyběhne ven,
já musím čistit len.
Na oběd se zas vrátí,
a mně se zas čas krátí.

Polštář se barví solí,
nešťastná láska bolí,
srdce přestává tlouci,
dny mění se v temné noci,
cítíš jen bolest a beznaděj,
tisíckrát umřel bys raděj,
život se zastavil v jednom bodě,
potopily se tvého štěstí lodě,
chceš vykřičet do celého světa,
že není horší chvíle než tahleta!

Miluju a to je důležité,
na ničem jiném nezáleží,
možná mi to nevěříte,
ale láska je to jediné, oč mi běží.

Krajina pomalu růžoví
a nás čekají sny nový,
o štěstí, o lásce,
prostě co kdo chce.
Noc je hřiště fantazie
a uvnitř nás to žije,
tajné touhy se odehrávají,
zatímco se nám sny zdají.
Ráno se potom probudíme
a většinou nic nevíme,
žijeme tajné životy
pod rouškou tajemné nicoty.

Velký kaktus sedí v okně,
myslí si, že venku zmokne.
Běží, běží, nemůže,
kámoš mu teď pomůže.

Z domu kluše rychle pryč,
zakopne o velkou tyč.
Pomoc, pomoc, křičí hned,
tyč mu klouže jako led.

Vím, je to sen, ten spoustu let mám,
je v něm obraz, co objímá rám,
plátno sluncem září, tu dokonalost znám,
olej s dívkou půvabnou v tom snu vídám.

Hra světla a stínů, to jen štětec maloval,
svými tahy, tou rukou, barvám příběh dal,
s citem a láskou v srdci jej malíř maloval,
co vypráví za příběh a já mu tiše naslouchal.

Stůl prostřený a slunce se oknem dívá,
paprsky hřejí a světlo v zahradě přibývá,
kráska zasněná se jen něžně pohledem dívá,
den se probouzí a strom je vzpomínka živá.

Pokračování básničky

Je mi krásně po těle,
když mám kolem přátele,
to potom den
hned je jak sen
a všechno je veselé.

Nejvíc krásná
na světě je láska,
kdo miluje,
z ráje si uždibuje.

Mám dva černý koně vraný,
stáj mají blízko města Slaný.
Pečuji o ně velice,
dobře funguje jim běhání i stolice.
Také oba závodí,
dbám na to, aby nebyli marodi.
Mám na startu oba koně,
tuhle zprávu posílám SMS, přítelkyni Soně.
První závod vůbec,
tak to je na rozběhání a zkoušku leda,
ve vítězství se doufat vůbec nedá.
Však ono to přijde, vítězství mé klisny i hřebce,
oba poběží na výhru křepce.

Pokračování básničky